Koncem září se populární podnik Kurník šopa usadil v nových prostorách.

Lokalita snad nemohla být vybrána citlivěji. Stala se jí bývalá hospoda U sudu v Ostravě – Přívoze. Onehdy poličkový výčep, který nabízel hned tři druhy onoho piva z Vysočiny chvíli točil i Konráda. Pak se výběr stáhl na obligátní Ostravar a Radegast, nejdříve s nějakým tím speciálem, později bez něj. Osobně mne velice potěšila krátká perioda oné provozovny, kdy tam čepovali piva vratimovská.

Dnes je to Kurník šopa. Jednoho odpoledne jsem onu knajpu navštívil. Zaplivaný pajzl byl pro mne skoro vždy útulný, kurníkšopáci však přizpůsobili interiér k obrazu svému. Malbou do světlých barev lokál prohlédl, dřevěné obložení působí příjemně hospodsky. Copak bude při mé premiéře na čepu?

Začínám syrovínskou desítkou. Přes nižší voltáž plná chuť, řádná hořkost i chlebovité doznívání. Na úvod skvělá volba. Dále je na řadě polotmavá Nachmelená opice. Rovněž dobrá trefa. Krnovský pivovárek vešel v povědomí pivařů a snaží se. Jsem velice potěšen i Red ejlem Venca z havířovského Slezského pivovaru. Mok už voní tmavě, nebál bych se připodobnit onu vůni ke kávě a čokoládě.  V prvních hltech je třeba se prokousat k chmelovému aróma, které je vkusné a jinotajné. Svrchňáky nemusí být vždy jen chmelové vývary.

Chutný je i stout z Ostravice. Kdyby byla hezčí pěna, možná bych řekl, že je „Oatmeal“. Manželka si dává nejdražší pivo dne – višňovou 17°Kasteel. Belgické ovoce pro znalce. Já však nejsem na tuto degustační strunu naladěn. Na závěr IPA z Břevnova. Typický představitel daného stylu i pražských cen. Na ochutnávku to stačí. Podnik potřebuje zabydlet. Věřím, že si do něj ostravští pivomilové cestu najdou.