V Bambergu jsem se stavil jen kratce do mych oblibenych pivovaru a pak jsem spechal na namesti, kde se konaly trhy.

Bylo zrovna vyroci sjednoceni Nemecka z roku 1990, takze jako kazdy statni svatek nebo nedeli byly skoro vsechny obchody zavrene. Od starodavneho mostu se vsak po stranach komunikace tahly cetne stanky. Takovy blesi trh. Clovek se jenom ze zvedavosti podiva nez by neco koupil. Na to, ze tyto trhy byly zrovna v Bambergu bych ocekaval vice piva. Nasel jsem jen jeden pivni stanek, ovsem se znackou, kterou jsem dosud neznal. Tocili tam totiz pivo z pivovaru Sauer z Rossdorfu. Pullitr za tri eura. O par centu drazsi nez primo v mistnich hospodach, ale zkusenost je treba zaplatit. Dalsi zajimavosti bylo, ze pivo tocili do kameninovych dzbanecku s logem pivovaru. Zaplatil jsem navic dve eura zalohu a dal se do degustace. Na pilsner trochu malo horke, ale jinak chutne, poctive a i v desti venku celkem solidne pitelne. Co jsem vsak nemohl posoudit, byla barva. Rossdorfske se mi zdalo trochu do tmava, avsak pri absenci pruhledne hmoty nadoby to byly jen domnenky. Taky bych asi pouhym zrakem nepoznal, zdali je mok filtrovany, ackoliv v Nemecku se nefiltr prodava jako Zwickl nebo Naturtrub.

Nemusel jsem dlouho vzpominat, kde jsem se s kameninovymi dzbanky naposledy setkal u nas. Bylo to v puvodnim minipivovarku ve Frydlantu nad Ostravici. Sladek Pieton tenkrat ve stisnenem prostoru varil pouhych 40 litru v jedne varce a specialni cerna 14 byla v prilehle hospode na cepu jen v sobotu. A rovnez dzbanecky s logem. Byl to tenkrat docela prijemny zazitek, ale zase – neregistroval jsem barvu.

Je to asi 40 let, co si otec prinesl z ostravskeho pivovaru darek od tehdejsiho reditele Oslizla [tak se skutecne jmenoval] asi litrovy dreveny zejdlik s napisem Ostravar. Moc pekny design s rovnez drevenou zaklopkou. Popijeli jsme s chuti z one nadoby po nekolik mesicu [normalne jsme si tam prelili lahvace], pak nas to preslo a po nekolik let slouzil zejdlik pouze jako dekorace. Kdyz jsem si pak po case do nej opet nalil pivo, nestacil jsem se divit. Nality lahvac vytekal mezerami mezi jednotlivymi kusy dreva. Takovy pivni vodotrysk. Po nekolik dni jsem pak nadobu mocil ve vode, az byla opet schopna sveho ocekavaneho provozu. Muselo se s ni vsak pit skoro kazdy den, coz bylo sice technicky mozne, ale ja jsem nakonec stejne daval prednost hospodam, takze zejdlik by stale tekl.

Od te doby piji skoro zasadne ze skla. Vyjimkou jsou mozna original kovove mazy v nasich tradicnich pivovarech.