V Budapesti ani v Belehradu nemam problem vymenit eura ci dolary za lokalni menu. Problem je ovsem ve „vyspelych statech EU“.

V rakouskem Linci jsem v sobotu nemel sanci legalne dostat eura a musel jsem platit jedno tocene pivo za 3.70 EUR kartou. Ve Vidni u katedraly sv. Stephana jsem sice jednou penize rozmenil, ovsem z mych forintu mi skoro nic nezbylo. Zlodejsky poplatek.

V Nemecku to bohuzel neni o nic lepsi. Wurzburg ma udajne pres 133 000 obyvatel. Byla streda, tedy vsedni den, neco kolem jedne hodiny odpoledne. Nastesti jsem vedel, kde je informacni centrum. Poslali mne najisto do jiste banky, ktera je pry vzdalena jen 15 metru. Bylo to asi sto. Banka byla otevrena, jen jsem nemohl najit klasicke prepazky. Zrejme moderni reseni. Oslovila mne bankovni urednice, ktera vypadala jako zakaznice, hledajici neco na internetu. Kde je mozno rozmenit dolary za eura? Normalne tady v bance, dnes je vsak zavreno. Proc? To pry nevi. Mohu se zeptat v jinych bankach, ale moc velkou nadeji mi nedava. Neuveritelne! Tak tady jednaji s ubohymi americkymi turisty.

Pribeh ma nastesti castecne dobry konec. Nasel jsem fungujici smenarnu {zrejme jedinou ve meste], ale nezdal se mi kurz, tak jsem nakonec rozmenil jen 100 USD. Ze 77 EUR mi jeste 4.50 strhli jako poplatek. Nu coz. Alespon mam na pivo!

Wolf Pils i Kreuzberg Kloster mi pak U dreveneho jabka velice  chutnaly. Kdyby ve smenarne nebyli loupeznici, mohl jsem si dat jeste jedno.