Samo pivo je podnik dobrý, leč drahý. Můj poslední den v srbské metropoli jsem se proto rozhodl strávit čas v něčem lidovějším.

Nejprve jsem po strmě se svažující Balkánské ulici dorazil do restaurace Kruševac. Název by mohl napovídat, že tam budou na čepu Krušovice, ale naštěstí tomu tak nebylo. Kruševac je příjemný podnik, který již třetí sezónu příležitostně navštěvuji. Interiér útulný a čistý, odpoledne tam většinou posedává několik štamgastů. Usadil jsem se naproti výčepu a mladý číšník, který vypadal jako Vojta Kotek ve filmu Okupace ve 26 obrazech mi ihned přinesl popelník. Za ta léta jsem si již zvykl, že vypadám jako kuřák. Přestože točené pivo v Kruševacu zřejmě příliš nejede, půllitr místního ležáku BIP byl natočen vzorně. Správná teplota, klasický říz – žádné otravné bublinky a sympatická hutná pěna. BIP mi trochu připomíná náš současný Budvar, snad proto, že není příliš hořký, ale chutná výživně. Tady si někdy příště zajdu na regulérní oběd.

Snad jen 20 metrů přes ulici je český výčep s Krušovicemi a Kozlem. Z taktických i osobních důvodů vynechávám. Avšak pod Kozlem se nachází ještě jedna, poměrně dobře utajená hospoda. Párkrát jsem kolem ní prošel a vždy mne zaujal místní ceník nápojů. Tentokrát jsem se odvážil do suterénního baru Citadela vstoupit.

Podnik se nazývá Café, což je však poměrně domýšlivé sebehodnocení. Spíše se jedná o malinký bar s kapacitou maximálně 15 hostů. Z inzerovaných tří druhů srbských lahváčů je k dispozici jenom Jelen. Ten však má správnou teplotu. Stojí přesně 100 dinárů, což může být při současném kurzu něco kolem 23 korun. V Samo pivo stojí některé třetinky i 4x tolik. Barman Zoran má odhadem tak 75 let a odhaduji, že tento podnik vlastnil už za Tita. S potěšením shledávám, že v lokále jsem nejmladším hostem. Všichni kouří a můj příležitostný spolustolovník mi nabízí cigaretu. Stále vypadám jako kuřák. Uvažuji o půlce domácí rakije za 13 Kč, ale nakonec platím a odcházím. V Bělehradu budu letos ještě třikrát, tak to v Citadele mohu pořádně roztočit.