Marně vzpomínám, kdy jsem to tak dlouho bez piva vydržel.

V roce 1987 jsem byl na vojně bez piva zhruba 20 dní. To však byla mimořádná situace. Pak mi i tehdejší Jarošov chutnal jako nebeská mana. Později jsem vydržel tak den či dva, snad když jsem bral nějaké prášky. V poslední době déle určitě ne.

Ve Vídni je 33 stupňů, dávám jednoho Gossera U Hlaváčů a mířím na loď. V plánu je non stop cesta až do Bělehradu. Jak dlouho to může trvat? Nejsem si jist, přesto nekupuji žádné lahváče, jen litr levného červeného vína. Na kabině stejně není lednice. První večer přežívám v pohodě. Funguje klimatizace a jsem dost unavený. Takže půllitr vína na dobrou noc a slušný spánek až do rána.

Očekávanou chuť na pivo dostávám na druhý den po obědě. Něco mi prokazatelně chybí. Jako sebeobranu si vybavuji chuť Heinekenu. To je přece hnus! Docela to pomáhá a navíc mi zůstalo ještě trochu vína, takže prozatím strádající organismus dokážu ošidit.

Abych přišel na jiné myšlenky, sleduji německou televizi. Snažím se zachytit alespoň fragmenty dialogů nějaké kriminálky. V přestávce běží reklama na Bitburger. Toho mívám běžně v kabině několik kusů a navíc v baru za normálních okolností bývá naražený celý keg!  Dal bych ho i teplého…

Na noc si beru prášek na spaní a k ránu se mi zdá, že snídám pivo. Jak dlouho to ještě může trvat?  Mám dokonce chuť na odporný Miller Light. Nic už nezabírá.

Vplouváme do jakéhosi města. Sláva! Je to Bělehrad. V televizi ukazují reklamu na Konig Pils. Tohleto mi RTL snad dělá schválně.

Jako na potvoru se naše loď ještě musí podrobit zdlouhavé celní proceduře. Už na nic jiného nemyslím. Je třeba ještě chvíli přežít!

Ven vyrážím kolem sedmé večer. Ve městě je stále kolem 30 stupňů. V prvním baru mi mladý hajzl odmítá prodat pivo za euro. Počkejte, bando! Vy budete ještě špendlíčkem kopat…Měním si eura za dináry a zchvácen přibíhám do Samo Pivo. V takovou pozdní hodinu jsem tam ještě nikdy nebyl. V hospodě je čilý ruch. Tak na úvod něco, co znám a co osvěží. Krugher&Brent pils. Jen zasyčí. Překvapivě zdařilá je i místní Red Ipa. Craft Lager od britského Havierstounu se příliš nepovedl, je třeba jej zapít poctivou srbskou pšenicí. Dnes je v akci belgický Grimbergen. Sem s ním, ať jsme dostatečně kosmopolitní! Na závěr nějaký šláftruňk, vrácím se opět ke Krugherovi a dávám si jeho silný 8% pilsner.

Zůstal bych ještě déle, ale zítra je taky večer. Lokál je plný mladých pivařů, kteří konzumují i za zvýšené ceny. To je dobře. Tradice musí žít! všímám si, že v Samo Pivu opravdu nic než pivo nepodávají. Žádné víno, šnaps ani trapné nealko.

Vydržel jsem bez piva plných 52 hodin. Dokázal jsem si, že snad nejsem alkoholik, avšak příště si již takovéto hloupé experimenty odpustím!