Už nebudu spoléhat na shnilý a neinformovaný personál hospod a potřebné informace si seženu sám!

Bylo 33°ve stínu a já procházel letní Bratislavou. Na zahrádce suterénního Steinplatzu příliš stín nebyl, avšak má žízeň byla neodkladná. Svatý Ján 10°. Příliš kalné a chuťově dosti příkré. Mám rád nekompromisní hořkost, ale ta pro mne musí být něčím zajímavým vykompenzována. V této desítce jsem to však bohužel nenašel.

Dále je na čepu Vinohradský Jantar. Vinohrady. To zní docela pražsky. Před půldruhým rokem jsem měl ve Vinohradském pivovaru docela úspěšnou projekci České pivní války. Takže tamější polotmavá 13°?  V Bratislavě jsou však také jakési Vinohrady a dnes člověk a zejména pivař nikdy neví. Pro jistotu se ptám mladého čašníka. „To vam, pane nepoviem“. To zní jako socialistická odpověď na zvídavou otázku, kdy konečně dorazí toaletní papír.

Takže: Majitel neinformuje personál a ten samotný nemá zájem si tyto potřebné informace obstarat. Ačkoliv byl venku intenzivní sluneční svit a já neměl své brýle na dálku, dokázal jsem i přes absenci příslušného vzdělání vygooglovat to, co mne zajímalo. Jantar pochází opravdu z Vinohrad. Vedle základních informací jsem ještě pročetl dvě recenze. Mladý počítačově vzdělaný vrchní by se toto dozvěděl za pár vteřin. Kdyby ovšem chtěl.

Takže zase negativní zkušenost a absence dobré vůle. Už aby skončila tahle nudná šichta a pak si šlehnout extázi a jít se vytřepat na nějakou technoparty. Opravdu nastává soumrak služeb.

A jaký byl vůbec Jantar z Vinohrad? Upřímně řečeno ´- nic moc.