Je to konstantne omilane tema, ale neustala se nabizi k hlubsimu zamysleni.
Pivar je soucasne obcanem a snad ve vetsine pripadu i potencialnim danovym poplatnikem [tedy alespon platcem DPH nebo spotrebni dane]. Nicmene pojdme se podivat na jeho existenci v soucasnem svete z pohledu jeho presvedceneho pivarstvi.
V osmdesatych letech minuleho stoleti, ktera jsou nam dnes licena jako paralela Dantova pekla, kdy utlacovany narod upel pod bezmeznymi represemi krvelacnych bolseviku jsem si koupil v samoobsluze lahvac a v parku jsem si jej vypil. Samozrejme jsem se mohl stat lehkym tercem potulne straze VB, ktera zkontrolovala mou totoznost a zejmena zdali jsem radne zamestnan a nejsem tzv. prizivnikem. Jestlize jsem byl jiz ocividne pod vlivem nebo jsem mel dlouhe vlasy a dostal se se strazniky do verbalniho, nemluve o fyzickem sporu, byl jsem prevezen na protialkoholickou stanici, kde mi vzdy nejaky ten alkohol v krvi nasli a nalezite mne pak za nedobrovolny pobyt zkasli. Konzumace piva na verejnosti mela sva uskali, ale byla obecne tolerovana. Dnes nejruznejsi mestske a jine vyhlasky tato poteseni pivarum upiraji. A nejedna se jen o piti alkoholu na „verejnosti“. Jiste severoceske mesto zakazalo obcanum sedet na schodech nebo se dokonce opirat o zabradli.
Pisi o tom tady uz minimalne popate, ale vzdy je mi smutno kdyz vidim v poledne zednika v pracovnim odevu sedet v hospode u limonady.
Ac nekurak, musim dnes uznat, ze i zakourene pajzly mely svou poetiku. Dnes vyhnani kuraci narusuji prava svych spoluobcanu jinde. A hlavne neustale pronasledovany majitel pohostinskeho zarizeni ztratil svobodu osobniho rozhodovani.
Kazdy by mel pit kolik snese. Nekdy se to holt nezvladne. Parkrat v zivote se to stalo i mne, avsak zadny hrdelni zlocin jsem v hospode nerealizoval. Zpravidla jsem ublizil jen sam sobe a tuto zodpovednost nechci prenaset na obsluhujici personal, ktery ma na zaklade nove vyhlasky rozhodovat o me potencialni podnapilosti za mne.
Presvedceny pivar musi v ramci procesu poznavani za pivem cestovat. Letadlem je to cim dal tezsi. Zadny lahvac sebou do kabiny. A to nejen k prime konzumaci, ale ani v pripade, ze si jej chcete domu privezt jako darek nebo suvenyr. Podavani piva pri letech se take zacina brutalne omezovat. Na vnitrostatnich linkach je snad dokonce uplne zruseno [nastesti jich my zase tolik nemame a vetsina jinak zaviskych pivovpiju 45 minut bez sveho zamilovaneho napoje vydrzi], pri letech mezinarodnich a interkontinentalnich se omezuje cim dal vice. Nedokazi si v budoucnosti predstavit kterak strizlivy cestuji pres Atlantik.
Bohuzel, i pro pivomily, kteri degustuji prevazne v ramci sve vlasti se situace stale vice komplikuje. Cestovani po zeleznici uz v budoucnu nema byt tak jednoduche a svobodne. V teroristicky vyspelych zemich jako je Belgi nebo UK uz vymysleji evidenci cestujicich a snad dokonce bezpecnostni ramy.
A nejchmurnejsi vize mohou byt dokonce o budoucich predpisech o maximalnim obsahu alkoholu v pivu a zavaznosti predpisu jeho vyroby. Uz asi pred lety nam zlocinna EU vycitala, ze prumerne prekracujeme limity uziti surovin o 20%.
Takze zkomplikovat existenci alternativnim vyrobcum t.j. minipivovarum at giganti mohou husteji chrlit svoje chemicke sracky, omezit provozni dobu v hospodach, 100x vice CCTV kamer na kazdem rohu a u kazde hospody, 100x vice uredniku, praskacu a provokateru a mame konecne tu pravou svobodu, kterou by nam mohl zavidet i samotny Orwell.