Konecne Amsterdam! Tak si zajdeme na pivo do Wildemana.
Ale beda! Kotvime v jinem pristavu! Jmenuje se to tu neco jako Kundhafen a kdo vi jak je daleko do centra. Same sklady a koleje. Asi budu muset pouzit autobus s pasazery, coz nesnasim. Avsak nedaleky chlapek v reflexni veste mi sdeluje, ze pesky je to k hlavnimu amsterdamskemu nadrazi asi 45 minut chuze. To je malickost. O pul druhe jsem uz na ceste. Chodnik je pekny, rovny jako cela tato bizarni zeme. Vedle chodniku siroka cesta pro cyklisty. Veru neni radno chodci na ni vstoupit… Prochazim nezazivnou krajinou a snazim se zapamatovat nazvy ulic pro bezpecnou cestu zpet. Westport, Tasmanstraat, Centralring,
Konecne jsem v centru. Mijim nadrazi a jiz jdu po pameti do meho oblibeneho pubu. Holandani jsou zrejme rychli chodci. Cesta mi trvala zrychlenym krokem pres 50 minut. Ve Wildmanovi natresk a na cepu jako vzdy 19 ruznych piv. Je to tu samy American. Zrejme nejaky zajezd. Ma objednavka je jasna. Nejaky lezak z nezavisleho pivovaru. Vycepni se naivne zepta: „A musi to byt zrovna nezavisly?“ Pritom mi nabizi pivo z heinekenovskeho sprateleneho pivovaru Brand. Mok je sice nefiltrovany, ale rozhoduji se, ze toto mohu nechat na priste. Po dlouhe ceste neco poctiveho! Nazev De eem Dorstig Sessional IPA vypada zajimave. Zejmena uz proto, ze uvadi jako obsah alkoholu pouhych 3,5%. Napada mne samozrejme jako prvni myslenka, ze takovyto trunk uplne popira puvodni filozofii ipy, ale presto si ji objednavam. Kdyz se v 19. stoleti silny ejlik vozil do Indie byla k nemu pridana instrukce, ze se ma rozredit vodou, coz samozrejme nikdy nikdo neudelal. Tady toto je tedy zrejme Ipa zredena. A dobra. Za ipu bych to urcite nepovazoval, ale jako osvezujici letni Summer Ale je to velice chutne. Vsechny ipy nemusi byt skutecne chmelove vyvary.
U druheho kusu jsem trochu zvysil voltaz. Stanislaus Brewskowitch Stout ma jiz alkoholu plnych 7,5%. Hutnost a vyziva. Zadna cokolada, mozna silna mocca kava a hlavne dlouho ulpivajici horkost. A take kourovost. Neni to ale uslechtila uzenost bamberskeho Rauchu, nybrz divoky kour, ktery muze byt citit pri podzimnim opekani brambor. Nebo tez brutalni raselina u nekterych skotskych singlemaltu.
Lokalni pivovar nabizi mok o sile 10% alkoholu, avsak ja se davam civilizovanejsi stezkou. Ted na chvili si odskocim pres atlantik az na zapadni pobrezi USA. Mym dalsim pivem je totiz Anchor Wild Princess ze San Francisca. Vycepni mi hrde prozrazuje, ze tento druh je vyhradne uvaren pro Wildemana. Letos totiz pub oslavuje 30 let existence. Ovsemze pod „novym“ managementem, nebot budova slouzila svemu chvalyhodnemu ucelu uz od roku 1690, A byl to zrovna Wildeman, ktery zacal jako prvy prodavat v Evrope vzdalenou znacku Anchor Steam.
Wild Princess je skutecne specialni. Do piva je pridan anyz, pomerancova kura a koriandr. Zpocatku chutna trochu po limonade nebo po dzusu, ale po kratkem zapiti zacina byt prichut docela zajimava. Asi to dela ten anyz, ktery se snad bezne do piva nepridava. Je dobre to ochutnat, na beznou konzumaci to vsak urcite neni.
Mam v sobe tri sklenicky piva o objemu pouhych 0,25 l. Nicmene jsem utratil skoro 15 EUR. Usuzuji, ze Holandane moc vypit nevydrzi a maji vysoke platy.