Pivo Heineken nesnasim.
Jednak mi nechutna, ale hlavne je vyrabi globalni firma, ktera ve svete devastuje pivni prumysl. Zavidim Gronsku a Somalsku kam tato znacka dosud nepronikla. Pred par lety se mne Heineken snazil opakovane zkorumpovat. Zval mne na ruzne sve akce u nas i v zahranici a hojne mne napajel svym, ale i cizim pivem. Castecne se mu to podarilo. Ve svych trefnych glosach se jiz tak tvrde do one firmy nestrefuji, ale to je zejmena proto, ze je na nasem pivnim trhu v soucasnosti vetsina veci pozitivnich, ktere si zasluhuji pozornost a komentar. Nicmene tekutemu Heinekenu se uspesne vyhybam.
Onehdy jsem na nasi lodi zapredl rozhovor s americkymi turisty. Jeho predmetem bylo samozrejme pivo. Jak mivam ve zvyku snazil jsem se propagovat minipivovarske hnuti doma i ve svete. Jeden z diskutujicich byl vsak nenapravitelny. Rekl mi, ze mu chutna vice americky Budweiser nezli cesky Budvar. Ty stare Yankee uz nic nezmeni .Anheuser Busch pry pouziva k vyrobe svych sracek historicke kmeny kvasnic z Cech. Ha,ha, ha.
Vcera mi dotycny „pivar“ koupil pivo. Cisnik mi sdelil: „Mas tam od toho tlusteho chlapa jednoho Heinekena.“ Prvni ma reakce byla ulek. Proc se mi onen clovek msti za mou vstricnost? Pozdeji jsem vsak celou zalezitost zvazil. Vetsina piv v lodnim baru stoji stejne, tak si misto holandske brecky mohu dat treba nejaky kvalitnejsi mok nemecky. Prislo vsak zklamani. Iniciativni a mozna i trochu skodoliby cisnik mi uz obsah zelene flasticky nalil do sklenice. Za normalnich hospodskych okolnosti bych utrejch vylil darci na hlavu nebo alespon do kuchynske vylevky. V onom pripade jsem si vsak s dobrodincem musel pripit….
Po nekolika kusech toceneho Bitburgera, ktery neni sam o sobe nic moc mi Heineken chutnal protivne po shnilych jabkach. Chut vedle te melasovite, kterou ze srdce nenavidim. Tesim se zitra do amsterdamskeho senku Wildeman, kde si doufam spravim chut.