Svůj prvý životní hamburger jsem ochutnal v létě 1979 na rekreaci ROH v Medlově. Byl data:text/mce-internal,však servírován s pečivem zvlášť a jako poměrně exotický pokrm jej připravil statný kuchař, který už tenkrát vařil na zámořské lodi a navíc měl černý pás v karate…

O pár let později jsem podobně podávaný hamburger dostal v opavské restauraci hotelu Orient. Tenkrát navíc s velice chutnou červenou omáčkou. Porce stála něco kolem 15 korun.

V polovině 80. let začali prodávat v okénku u Elektry drůbeží hamburgery za 4.50 Kčs. Jasný podřadný polotovar, nicméně přišel k chuti, zvláště když měl poté jeho konzument namířeno do hospody na pivo.

Dnes je hamburger neoddělitelnou součástí našeho života. Naši zemi zaplavil McDonald či Burger King, běžně fungují pouliční stánky nabízející vlastní verzi této původně snad americké pochutiny. Osobně proti hamburgerovi jako takovému nic nemám. Chu’tově je přijatelný a u mne se řadí k takřka běžným pivním chuťovkám. Jen mívám problémy s jeho obřími verzemi, neboť rozsah mé ústní dutiny není nikterak nadměrný a většinou se pokecám kečupem. Navíc není radno si dopřávat této fastfoodové potraviny nadměrně. Všem nekritickým milovníkům zámořského karbanátku doporučuji shlédnutí dokumentárního filmu Supersize Me!

Na porubské třídě 17. listopadu stojí již po dlouhá léta hospoda Modrý pomeranč. V současnosti nabízí ostravské pivo o stupňovitostech 10, 11 a 12. Avšak hned vedle v příčné ulici vedoucí na Hlavní třídu vznikla hospůdka s tématickým názvem Burger bar. Otevíračka v 16 hodin nevypadá příliš přívětivě, dostalo mne však krásné logo Beskydského pivovárku Ostravice. Hospůdka drobná, uvnitř pár lidí vytvořilo dojem čilého provozu. Zamířil jsem k výčepu a ptal se na pivo. Momentálně měli na čepu 12°ležák a polotmavou 13°Bandit. Příjemná mladá výčepní mi bez problémů a bez speciální žádosti natočila třetinkový kryglík 100% na hladinku. Pivo bylo vzorně ošetřené s příznačnou smetanovou pěnou, která kroužkovala a nevtíravým přírodním řízem, který nezkresloval jemnou chuť samotné značky. Pochopil jsem, že v baru, který se zaměřuje spíše na prodej domácích hamburgerů se pivu daří. Už proto, že výběr doprovodného piva padl na minipivovarskou značku a ne na výrobky protřelých velkochemiček. Navíc se ke mne u výčepního pultu přihlásil nějaký můj pivní fanoušek, kterému jsem při této příležitosti slíbil svou knihu.

V Burger baru se mi líbilo a v dohledné době se tam stavím i na oběd.