Před pár měsíci jsem zde psal pochvalný článek o rekonstruované restauraci Barunka v Porubě. Po včerejší návštěvě již musím chválou uvážlivě šetřit.

Podnik normálně otvírající v 11.30 otvírá v zimním období (teoreticky tedy nejspíš do 20. března) až ve 14 hodin. Vstoupil jsem do Barunky v 14.02 jako prvý host. Samozřejmě jsem okamžitě identifikoval prostory, které před léty sloužily jako laciná nálevna. Teď je to však jinak. Byl jsem zvědav především na nabídku točených piv. A to bylo první zklamání. Ostravar 12°, Mustang 11°, Bernard 12°nefiltr, Borůvkový Valášek, Blonďák 12°od Dvou Plešounů, IPA z Nachmelené opice, která minulý večer došla a 18° Vanilla porter z plzeňského Ravenu. Krom poslední zmiňované značky mne neměla Barunka čím překvapit. Mladá, snad dokonce teenagerská výčepní se v době mého příchodu nezdržovala za pípami, kde je tuším její místo, leč seděla opodál u kafe.

Objednal jsem si portera. Údajně v něm není vanilka, ale jmenuje se tak jakási odrůda chmelu. Stalo se to, čeho jsem se obával. Bylo to první pivo z trubek. V některých případech vzorné údržby pivního potrubí by to snad nemuselo ani tak vadit, avšak piva tmavá, zejména nepasterovaná nebo dokonce nefiltrovaná jsou dosti choulostivá. Lehká nakyslost ve vůni přerazila jakékoliv případné chuťové alikvoty vanilky či čehokoliv jiného. Mok byl hustý, cítil jsem karamel a jemnou praženost v pozadí, jinak však třetinku s autovsugerovanou   chutí dopít byl docela profesionální výkon. Po natočení sklenice odkráčela slečna – švadlena za výčepem opět ke svému kafi a já neměl vůbec energii jí cokoliv vysvětlovat, moralizovat nebo si dokonce stěžovat. Zaplatil jsem požadovaných 44 Kč (!!) s tím, že mne v onom lokále zase dlouho neuvidí a že se o svou trpkou zkušenost podělím se svými spolupivaři a čtenáři mých stránek.