Asi budu populista. Ještě před nedávnem mne to ani nenapadlo, avšak nyní se za něj začínám považovat.

Na samotných populistech a populismu by nemělo být nic špatného. Je to odvozeno od latinského slova „populus“ (nevím přesně, kterak se v latině skloňuje), což znamená lid. Populistické je tedy lidové. Na světě totiž přese všechno žijí lidé, což se příslušníci současné zrůdné vládnoucí garnitury snaží zpochybnit.

Výrazem „populista“ začala býti nahrazována slova jako „fašista“, „rasista“, „xenofob“, „šovinista“ a mnohé další. Proto je výraz „populista“ nesporným zjednodušením našeho slovníku. Populisté údajně znají a propagují jednoduchá řešení a tím si získávají potřebnou popularitu (oblíbenost). Stávají se tak tzv. „populárními populisty“, což současní korytáři velice nelibě nesou. Přitom myslím, že jednoduchá řešení nemusí být vždy špatná. Určitě není složité v případě, kdy se na území svrchovaného státu nekontrolovaně valí mraky nezvaných zástupců diametrálně odlišné kultury dočasně uzavřít anebo alespoň hlídat dotyčnou hranici. Je to však populisticky jednoduché a proto mylné. Nevidím nic komplikovaného na změně zákona podle nějž by byli lidem volení a placení politici postaveni na stejnou právní úroveň a za své činy by nesli stejnou právní odpovědnost. A jako většina zaměstnanců podléhající Zákoníku práce by za špatné pracovní výsledky mohli být odvoláni. Zase populismus. Vyvolení a neomylní elitáři shlížejí káravě na reptající populisty, kteří nevidí kterak oni zodpovědně a velmi složitě dnem i nocí pracují na obecném blahobytu a cítí se dotčeni, jestliže jim některý populista předhodí, že se povětšinou jedná o blahobyt jejich vlastní.

Nedávno mne napadla zajímavá otázka: Existuje i populismus pivní? Zajisté ano. A já se považuji za modelového pivního populistu. Mohlo by se tomu možná přesněji říkat „alternativa“ nebo „disent“ – mne však v současnosti populismus přímo fascinuje.

I pivní populista zná jednoduchá řešení. Podle něj patří do klasického piva jednoduše jen voda, slad, chmel a kvasnice. Ve své omezenosti zavrhuje všechny náhražky, nelíbí se mu, kterak je pivo křtěno vodou a jak je nešetrně (spíše možná naopak šetrně) zpracováváno v CK tancích. Pivní populista již nevidí jak finančně náročné je pořízení tunelového pasteuru a jak je vysilující uvařit ročně 5 milionů hektolitru piva. Donedávna se obchoďáci učili afrikánsky, teď musí začít s japonštinou. Kdo si má ty jejich klikyháky pamatovat?

Toto vše pivní populista ignoruje. Vidí jen půllitr poctivého s láskou uvařeného i čepovaného piva a nadějně se rozrůstající pivní mapu. Nestydím se za svůj populismus! Vox populi – vox Dei!