Normálně se hovorově používá i výraz „hořčí“, ten ale zřejmě není mluvnicky správný.

Konec gramatiky. Tento článek je o hořkosti piva. Nedávno měli v Kurníkšopěhospodě celkem slušný výběr piv, která mi lahodila. Poutník 10°se dal na žízeň vypít, ale určitě mi chutná více dvanáctka.

Hlinecký Rychtář je taková moje stálice. Jsem s ním v oboustranně přátelském kontaktu již od roku 1985, kdy jsem jej ochutnal poprvé. Zdá se mi, že hořkost šla od té doby trochu dolů, ale charakteristická rychtářovská chuť zůstala. Nedávno koupili Pivovary Lobkowicz Číňané. Uvidíme, jak dlouho chutě našich piv vydrží…

Třetí byl na řadě Zlínský švec. Pivo, které v poslední době vyhledávám a naštěstí se mi to i v našem regionu dosti daří. U něj byla hořkost ještě výraznější. Byla však kompenzována příjemným „hospodským“ dozníváním. Zkrátka vysoce hořké pivo, které má svou aromatickou duši, nedává ji prvoplánově najevo, ale dokáže ji vnímavým jedincům milostivě odhalit.

Na ležák z Beer Factory v Plni jsem se těšil nejvíce. Sládek a konstruktér Josef Krýsl je velice známý v pivovarnických i spotřebitelských kruzích u nás i v zahraničí a já stále vzpomínám na jeho geniální piva, která se čepovala u příležitosti oficiální premiéry filmu Česká pivní válka. Teď jeho 12°ležák byl hořkost sama. Kdysi dávno jsem zakoupil laoské koření s názvem galgan. Přestože vonělo exoticky, vždy jsem s ním mé zamýšlené jídlo zkazil. Hořkost zabila všechny ostatní chutě a stala se v pokrmu naprosto dominantní. U Beer Factory ležáku mi připadalo, jako by byl připravován s trochou galganu. Mok zajisté ušlechtilý byl pod nadvládou až extrémní hořkosti, v tomto případě jsem však v něm nenalezl vhodnou degustační protiváhu. Zřejmě jeden půllitr byl pro zodpovědné hodnocení málo.

Black IPA z létajícího pivovaru Falcon byla přesně taková, jakou jsem si ji představoval. Hořká a až bylinkově aromatická. Navíc stála třetinka plných 49 Kč! Nejlepší na konec, řekl jsem si a příjemný večer jsem zakončil ještě jedním Ševcem (Švecem).