Kapitola   11       Jen malí lidé mají malé cíle

Na začátku byla tma. Pak řekl Bůh: Fiat Lux, což nebyla výzva k vyluxování vozu zn. Fiat, ale latinsky to znamená: Budiž světlo! Bůh to však určitě latinsky neřekl. Semité tvrdí, že to řekl hebrejsky, ale pravděpodobnější verze je, že to Bůh řekl jaksi po svém a všechny národy si to pak rovněž po svém  přeložily. Dle bible týden stvoření končí sedmým dnem, čili nedělí kdy Bůh odpočíval po vykonané práci. Revizionisté Starého Zákona sice v současnosti namítají, že osmého dne Bůh děl: Budiž dinosauři, čemuž by odpovídaly i rozsáhlé archeologické a paleontologické nálezy z relativně nedávné doby a hledání tzv. „chybějícího článku“, Římskokatolická církev však prozatím takovýto výklad nepřipouští.

Podle pivního Starého Zákona bylo na začátku sucho než Bůh rozhodl: Budiž pivo! (Fiat Ceres). A tak začal člověk chlastat. Evoluční teorie naopak poukazuje na logický vývoj kvašeného nápoje, který vznikl z náhody a po dobu několika tisíciletí procházel postupými změnami. Nicméně ani tato teze nepopírá důležitý faktor chlastajícího člověka. Těžko je však popíjet samotnému. Jedinec se tak dříve ožere a propadá případné trudomyslnosti. Tak vznikly hospody, kde lidé mohli chlastat kolektivně podle lidové moudrosti: Sdílená opice, poloviční opice. Hospody mají však jen omezenou kapacitu a tak lidstvo vynalezlo pivní festivaly. Jedním z nejtradičnějších je mnichovský Oktoberfest, který je pořádán už od roku 1810. Tradici založil princ Ludvík Bavorský, který z radosti nad svou svatbou s princeznou Terezou Sasko – Hildenburgskou pozval na pivní slavnost i prostý lid. Dnes se během zhruba dvoutýdenního festivalu vypije zhruba 7,5 milionu litrů výhradně německého piva. Stínové Oktoberfesty se konají v mnoha zemích světa a pochopitelně existují i různé jiné pivní slavnosti.

Tyto akce úspěšně zakotvily i v naší zemi. Od skromných improvizovaných začátků, kdy rozpálené hřiště okupovalo pouze pár pivních stánků a teplé sudy byly chlazeny mokrým hadrem, vývoj dospěl až k dnešním mamutím pivním slavnostem se spolehlivým technickým zázemím, desítkami přítomných pivovarů a bohatým kulturním programem. Léto – to je samý festival. Pivní slavnosti pod nejrůznějšími názvy se konají každý víkend a často i ve všední dny ve všech našich regionech a zaskočený pivař často ani neví kam se dříve vypravit smočit hrdlo. Vedle obligátních prezentací našich nadnárodních gigantů, které se vyznačují okázalým sponzoringem avšak o to horším pivem je zde naštěstí prostor i pro akce, kterých se účastní pivovary regionální, střední i malé.

Největším nepřítelem pivních (a vlastně i všech ostatních) festivalů konaných venku (tzv. „outdoor“)je čím dál nevyzpytatelnější počasí. Zejména v době aktivních skleníkových plynů a stále se rozšiřujících ozonových děr jsou extrémy počasí i jeho náhlé změny čím dál častější. Lidem tak může během silné bouřky napršet nebo nakroupovat do piva, pivní stánky jsou ve stálém nebezpečí destrukce rozběsněnými živly. Angažovat se v takovémto outdoorovém podniku je určitě riskantní. Jestliže je příjemných 25°C ve stínu, mírný jihovýchodní vítr o síle 1,5 m /s a optimální rosný bod, mohou pořadatelé očekávat bohatou účast, kterou jim může snížit jen simultánní koncert světoznámého interpreta v blízkém okolí nebo důležitý sportovní zápas v televizi. Prší-li, je chladno nebo naopak horko a vlhko, lidé zůstávají ve svých příbytcích, případně blízko vodních zdrojů a festival je odsouzen k nezdaru. Kuriózním počinkem je konání Táborských pivních slavností se soutěží o táborskou Pivní pečeť, které se již po dvě dekády konají každoročně na přelomu měsíců ledna a února v prostorách táborského hotelu Palcát. Vždy je ve vytopeném kongresovém centru přítomno skoro 40 pivovarů, vše je dobře organizačně zajištěno a součástí festivalu bývá i kulturní program, který většinou sází na regionální umělce. Venku může být klidně i dvacet pod nulou, v Palcátu je však stále teplo, které provokuje žízeň. Tato idylka navíc trvá celé čtyři dlouhé zimní večery.

Drtivá většina pivních akcí se však navzdory nesporným výhodám, které skýtají zimní měsíce koná v létě. Magnituda některých podniků tohoto druhu hovoří o ambiciózních plánech a chamtivosti pořadatelů, kteří toho sami často o pivu ani moc nevědí. Jen malí lidé mají malé cíle a prachy se musí točit. Vypité pivo se počítá na stovky i tisíce hektolitrů a zisky jdou do milionů.

Martin J. patřil nejspíš mezi malé lidi s malými cíli. Fenomén pivních slavností ho zajímal jen okrajově, nicméně se o podnik tohoto druhu párkrát pokusil. Jelikož mu chyběla potřebná podnikatelská odvaha, pořádal pivní slavnosti výhradně v interiérech hospod a sálů. Sezval tak 3 – 4 pivovary, případně si od nich pivo sám odvezl, zaplatil nájem prostor, jeho známí hudebníci hráli zadarmo, případně za pivo. Martin J. na těchto akcích nevydělával, spíše naopak. Někdy i pár tisíc prodělal. Zajisté to nemohlo být považováno za model úspěšného podnikání. Martinovi J. však povětšinou stačil pocit, že se návštěvníci festu dobře baví u kvalitního piva, případně si kulantně ožerou držky. Jednou se Martin J. rozhodl uspořádat podzimní pivní festival v ostravském restauračním areálu Benátky. Jeho plán byl smělý. Šéfa, který měl toto zařízení v nájmu postavil před hotovou věc. Koupím pivo a dám ti ho zadarmo. Ty se postaráš o výčepní zařízení a budeš ho prodávat levně a mým známým a účinkujícím jej budeš točit zdarma. Já si vyberu peníze na vstupném. Akce se povedla ke všeobecné spokojenosti. Společnost pivařů se opila jakostním pivem z malých nezávislých pivovarů, šéf na akci korektně vydělal a dokonce Martin J. hlásil zisk plných 1200 Kč! V euforii však zapomněl na kolegu, který mu tisknul plakáty a přihlásil se o tisícovku. Ale přesto – zisk!

V roce 2006 zašel Martin J. ve své podnikatelské smělosti dokonce ještě dále. Plánoval pořádat pivní slavnosti v prostorách nedávno zprovozněného Ostravského hradu. S tamějším nájemcem dohodnul poměrně slušné finanční podmínky. Pronájem exteriérů bývalého feudálního sídla by ho na celý den stál jen něco přes 25 000 Kč. Vypadalo to, že se z Martina J. stává střední člověk se středními cíli. Zdali to byl jeden z předstupínků k rozvinuté megalománii nebylo možno objektivně posoudit, neboť odvážný projekt nakonec bohužel nebyl realizován. Na rozvíjející se podnikatelskou mysl Martina J. totiž přicházely stále nové a nové poznatky. Bylo třeba v tomto kontextu uvažovat o pořadatelské službě, která samozřejmě zadarmo dělat nebude, o požární hlídce i případném pojištění hmotných škod. Martin J. lákal ke spolupráci své známé. Většina byla ochotna pomoci jak dobrou radou, tak i případnou činností a následně se podělit o zisk. Nikdo však nebyl ochotný podělit se o případnou ztrátu. Posledním stéblem byl však fakt, že nájemce hradu nenahlásil konání akce do Kulturního měsíčníku. Tak vypadl důležitý, i když do jisté míry symbolický článek propagace a přestože se nabízely i další možnosti reklamy jako např.internet, rozhlas nebo vylepování letáčků, Martin J. to vzdal. Postupně ho opustila všechna nedávno získaná rozhodnost. Ve snech viděl areál hradu za divoké průtrže mračen, jak vítr trhal stánky a jedinými hosty festivalu byli vandalové ničící nádvoří, úředníci Finančního úřadu a agenti OSA. Dotyčného 16. září bylo krásné slunečné počasí, teplota kolem 25°C a mírný jihovýchodní vítr o síle 1,5 m/s. Martin J. zatrpknul a již nikdy nic na své triko nezorganizoval.

Nicméně, za pár měsíců se mu ozval nějaký Albín – bývalý syn jednoho známého. Albín byl podnikavý, asi o generaci mladší hoch. Žil doslova tak, jako každý den by měl být jeho poslední. V 16 letech už bydlel se svou potenciální vyvolenou ve společné domácnosti, o rok později atakoval vysoký post v jisté počítačové firmě. Jak už to v řádné i pozdější pubertě bývá, občas si nelegálně vylepšil osobní finanční situaci z rodinného rozpočtu. Albína zaujala Martinova myšlenka pivního festivalu na Ostravském Hradě. Naštěstí si nevybral Martina J. jako společníka, nýbrž jako poskytovatele praktických informací. Potřeboval rychlé kontakty na české pivovary. Zatímco Martin J. ve svém původním projektu počítal tak z 5 – 6 pivovary, Albín jich chtěl rovnou 20. Sešli se v jedné ostravské hospodě, kterou oba často navštěvovali. Albín ještě v doprovodu svého komplice. Ten se dokonce netajil tím, že pivovarů na akci by mohlo být až 30. Martin J. jim do jejich smělých plánů nekecal, aby nebyl považován za malého člověka. Hle jak vysoké cíle mají tito velcí lidé! Martin J. jim poskytl požadované informace a vyčkával. Takovýto festival by ve svém městě nakonec i uvítal.

Asi o měsíc později přišel Albín se zprávou, že nabízený termín 15. května je nevhodný. Po třech zmrzlých to vypadá na chladné počasí a navíc budou řadoví občané po májových svátcích vycinkaní z peněz. Přišel však s poopraveným plánem přesunout akci do areálu ostravského Hornického muzea na Landeku. Dvacet pivovarů platí, navíc Albín seznámil Martina J.se vskutku hvězdným programem. Na pivních slavnostech nebylo místo pro druholigové regionální šumaře. Landecké pódium měli plně ovládnout slavní umělci z Prahy. Mezi pozvanými nechyběl Václav Neckář, Kabát nebo Olympic. První ročník okázalých slavností se bohužel musel obejít bez zlatého slavíka Karla Gotta neboť podle slov Albínova kumpána „Karel už dělá takové akce dnes jen zřídka…“

Osazenstvo Martinovy domácí hospody sledovalo Albínovu iniciativu s posvátným obdivem. Po šenku kolovaly brožůrky kde na křídovém papíře nabízela Albínova produkční společnost jakési módní přehlídky, sám Albín u piva popisoval dlouhá, leč nakonec úspěšná jednání s mnohými sponzory. Martin J. se už o akci nezajímal. Když však sledoval dění kolem měl chuť vykřiknout: „Hej!Co blbnete? Snad byste tomu nevěřili? Ten člověk je narcis a navíc megaloman. Hlavně mu nepůjčujte žádné peníze!“

Akce se nakonec nekonala. Dle oficiální verze vypadl hlavní sponzor – Komerční Banka, která původně přislíbila pokrýt asi polovinu zhruba pětimilionového rozpočtu. Neoficiálně mladý podnikatel na čas zmizel ze scény a schovával se před věřiteli, kteří mu bláhově spolufinancovali jeho předchozí aktivity.

Co vede lidi podobného druhu k takovému jednání? Proč se snaží dělat něco, k čemu nemají dostatečné finanční prostředky a evidentně ani potřebné organizační schopnosti? Odpovědí může být samotný Albín. Alespoň pár měsíců působil ve svém okolí důležitě. Tvářil se jako veliký impresário a blbí lidi mu to žrali. Má-li podobný hochštapler nějaké komplexy či příkladně frustrující zážitky z mládí, naplno si je kompenzuje svým sebejistým vystupováním a předstíráním veledůležité práce. Má svůj smělý plán, kterému snad i on sám věří. Na chvíli není nýmandem s nedodělanou školou, ale zručným manažérem, který ví kde vydělat peníze. Na tento image může ostatně sbalit i nějakou holku. Která by nechtěla pobývat v blízkosti tak ambiciózního podnikatele? Za půjčené peníze jí dokonce může chvíli kupovat i drahé dárky. Než to praskne, probíhá několik týdnů slávy, které jsou následně vykoupeny měsíci v ilegalitě. Někdy se do hledání vychcaného ptáčka zapojí i orgány činné v trestním řízení, jindy si pomáhají sami podvedení hlupáci. Cílem jednání megalomanů této kategorie totiž není realizace dotyčného projektu, nýbrž jeho okázalá fingovaná příprava. Existence takových chytráků neškodí jen lidem, ale zejména samotnému pivu.

Na závěr nutno dodat, že Ostrava nakonec získala svůj seriózní a kvalitní pivní festival v podobě Svatováclavských slavností v Ostravě – Zábřehu, které se za hojné účasti pivařů i civilistů konají úspěšně už po několik ročníků.