Po loňském černém dnu v Německu jsem se rozhodl jej zopakovat. Tentokrát v Bělehradu.
Začal jsem černou ipou ze srbského Vranova Crow Midnight Black IPA. Černé ipy mám docela rád, neboť jejich suchost, praženost, někdy dokonce i lehká karamelovost vyrovnají nestřídmé chmelení. Pivo z minipivovaru Crow mi však mé teorie nepotvrdilo. Chutnalo velice podobně jako ipa o pár odstínů světlejší.
Další na řadě byl lokální porter od Kabinetu. Rovněž žádná sláva. Alkoholicky dost silný (6,8%), avšak nasládlý a přes svou nespornou hutnost nepříliš výrazný.
Rozhodl jsem se změnit zemi původu a objednal si Hard Times Porter z britského Anarchy Brew. A tady jsem se konečně strefil. Mok o síle zhruba naší 11 brilantně vyvážený, suchý a strohý, na druhé straně však s mírně praženými alikvoty otevřený degustační fantazii zkušeného pivaře. Jen jakoby navrhl a napověděl a zbytek ať si jeho konzument domyslí sám. Krásná záležitost.
Povzbuzen tímto degustačním úspěchem jsem se pustil do Yorkshire Stoutu z Wharfe Banku. Tam už to však tak triumfální nebylo. Mok o něco silnější, celkem dobře pitelný, avšak nevybudil ve mne žádné jednoznačně pozitivní emoce.
Své nové zkušenosti jsem se rozhodl spláchnout značkou, kterou znám a dal jsem si jeden láhvový Krueger & Brent Stout. Důvěrně známá excesivní příchuť kvasnic úplně vpředu. Tento mok si na nic nehraje a piva z onoho ritiševského pivovárku mají prostě svoji chuť, i když by se samozřejmě dalo úspěšně polemizovat o senzorických chybách a podobných sofistikovaných záležitostech.
Zbývá mi ještě posledních tisíc dinárů, tak se nechám zlákat ještě jedním Porterem z Wharfe Banku, tentokrát s názvem Parma. Na etiketě je prezentován jako fialový nebo fialkový (Violet). Co se týče barvy je však temně černý a lehce chutná po malinách. Je do něj snad přidáván nějaký extrakt z fialek? Chtěl bych se zeptat, ale balkánská obsluha je i přes takřka prázdný lokál plně vytížena a já už nemám čas.
Černý den se docela vyvedl, ale přesto jsem si s vděčností večer vychutnal půllitr světlého Bitburgeru.