….nejlepe v tom na Sumave. Tam se zacalo oficialne varit pivo v roce 1736.
Devadesata leta znamenala pro nekdejsi Zapadocesky kraj [dnes prakticky kraje Plzensky a Karlovarsky] depresivni dokonceni destrukce mistniho pivovarnictvi. Jiz v polovine teto dekady byly zruseny pivovary v Chebu a Domazlicich. Nasledoval pivovar v Karlovych Varech, ktery se na posledni chvili snazil zachranit zajimavou vyrobou piva z mineralni vody. Cely siry kraj ovladl Prazdroj a zejmena jeho jeste hnusnejsi bratr Gambrinus. Poslednim ostruvkem nadeje zustal hrdinne bojujici rodinny pivovar v Chodove Plane.
Pak se vsak situace zacala obracet k lepsimu a zhruba pred 12 lety byly obe tyto zapadni oblasti ve svem pivovarnickem rozvoji srovnavany s agilni Prahou nebo krajem Moravskoslezskym.
Kdyz jsem se onehdy dozvedel, ze zacal varit pivovar v Koute na Sumave, nedbal jsem velke vzdalenosti a zajel si primo do domazlicke pivnice U Pisare, kde tenkrat ono pivo tocili. Musim konstatovat, ze takovou desitku, jako byla ta koutska jsem jiz dlouho nepil. Chutnala mi i dvanactka a tmava 14.
V roce 2009 jsem se s Koutem na Sumave setkal opet. Tentokrat v jeste nerekonstruovane prazske pivnici U slovanske lipy. Mel jsem za sebou dlouhy let z daleke Australie, tak jsem se hodlal pred odletem do Ostravy trochu osvezit. V sobotu odpoledne bylo v hospudce jen par lidi, opily cisnik a jeste opilejsi kuchar, ktery mi dokonale pripalil objednanou klobasu. Nejvice se mi vsak libil rucne napsany jidelni listek. Ovsem koutske jako kren!
Pak jsem nejakou dobu Kout prodaval v pivotece a cas od casu si nejakou tu petku otevrel. S Koutem na cepu jsem se setkal v Plzni a dokonce i v Jindrichove Hradci. I presto mne celkem prekvapila Koutska pivaren primo v Bratislave. Lehce suterenni lokal se tremi druhy piva z Koutu na Sumave. Neumyslne jsem provedl jisty experiment a dal si nejdrive 12 a az potom 10. Dvanactka byla spravne horka a mela svou sice neprilis vyraznou, presto vsak urcite osobitou chut. Pijak teto znacky ji jiste vzdy pozna. Desitka nebyla o nic horsi. Behem let se sice trochu zmenila, ale dostala mne svou uprimnou chlebovitosti v dlouhem doznivani.
Trochu mi vadilo, ze jsem byl v santanu skoro sam. V ono pondelni horke odpoledne vsak bylo v podobnem stavu vsech pet hospod, ktere jsem navstivil. Ale to uz je tema na dalsi zamysleni.