Rakovnický sklípek jsem objevil už na jaře roku 1981. Nalézal se kousek od Malé Strany v ulici nazvané Újezd. Na čepu Rakovnický Bakalář, na němž mne fascinovalo, že byl založený již roku 1454. Rakovnické pivo bylo v historii velice vyhledávaným artiklem. Tehdejší podnikatelé se je snažili již někdy v 15. či 16. století i přes omezující Právo Mílové podloudně dovážet do Prahy.

Po roce 1990 se stal rakovnický pivovar na čas součástí nově vzniklých Pivovarů Bohemia, brzy byl však privatizován a někdy v polovině 90. let zanikl. O to větší byla má radost, když zhruba po 10 letech obnovil svou činnost. Pomohl mu prý ruský kapitál, ale tohle je v těchto případech jedno. Hlavně když se vaří dobré pivo. Přestože tuto značku cíleně nevyhledávám, Bakaláře vždycky rád ochutnám.

Dnes jsem v supermarketu Billa objevil půllitrovou láhev s Bakalářem, na čemž by nebylo vůbec nic divného, kdyby u ní nebyla cenovka s částkou 79.90 Kč. Zpočátku jsem si myslel, že jde o omyl, ale nakonec jsem zjistil, že je to skutečně tak. Jednalo se o limitovanou sérii speciálního piva chmeleného za studena žateckým hlávkovým chmelem. Cena byla dokonce snížena z výchozích 119 Kč! Opravdu jsem váhal. Kuriozity mám rád, v tomto případě to byl však skutečný útok na mou peněženku, navíc když jsem vzal v úvahu fakt, že pivo bylo pasterizované. No co! Tak si zase jednou udělám radost.

Akorát vychlazeného Bakaláře jsem si otevřel krátce po poledni k obědu. Po pikantním dušeném zelí přišel opravdu vhod. Typická rakovnická chuť byla ještě potuplovaná intenzivní chmelovou vůní. Silnou, ale vkusnou. Po celou dobu mi Bakalář dával jednoznačně najevo, že piji český ležák a ne americký Pale Ale. Střední frekvence byla hutná, sladová, později mi však místy sklouzávala do lehce acetoldehydových přezrálých jablek. Doznívání příjemné, z pasterizovaného piva asi více už vydolovat nelze. Rakovnický experiment hodnotím celkem kladně. Ale upřimně řečeno – za těch 80 Kč to nestojí.