Tento region již není naštěstí pod nadvládou Holby a obligátních eurosraček. Včera jsem se o tom opět přesvědčil.

Hned naproti bruntálského nádraží točí vedle Hanušovic i dva druhy Poličky. Nedávno mívali dokonce Poutníka. V nenápadném pubu mají na čepu heinekenovské značky – Starobrno, Březňáka a Krušovice. Mají i extra pípu na nějaký ten speciál. Další restaurace představuje výrobky Lobkowicze, konkrétně zrovna stejnojmennou značku a Černou Horu. Na náměstí je hospoda s plzní a kousek dál vidím zlověstné Géčko. Je však doplněno cedulí se starým logem z dob, kdy byl Gambrinus ještě pitný. Zřejmě mají políčeno na nesmiřitelné pamětníky.

Nepřijel jsem však do odlehlého města hodnotit výběr pivních značek, nýbrž ochutnat pivo z nedávno otevřeného místního pivovaru Hasič. Samotný pivovar i pivovarská restaurace jsou zřízeny v prostorách bývalé textilky kousek od hlavního náměstí. Kolem půl druhé odpoledne se nalézalo v pivnici asi pět lidí. Světlá nefiltrovaná jedenáctka kvalitní, hutná již na první přičichnutí zvěstuje jistou širokospektrálnost. Přál bych jí do budoucna větší chuťovou vyhraněnost. Tu jsem spíše nalezl v polotmavé 12°, která měla mezi vkusnými karamelovými tóny určitou osobitost. U pšeničňáku mne na první pohled zaujala již jeho barva. Zakalenost městské kaluže ve které se objevují různé barevné odstíny. Asi jako byste smíchali pomerančový džus s kakaem v poměru 1:2. Chuťově slušná pšenka, jen s tou barvou by se mělo něco udělat. Mok rovněž velice pění a jeho natočení dosti dlouho trvá. Summer Ale i místní IPA byly brutálně přechmelené. Americkými chmely (zřejmě i Citrou) se zde rozhodně nešetřilo. Cítil jsem až „chmelový prach“ a hořkohořkou až svíravou příchuť. Belgický styl se povedl mnohem lépe. Svrchně kvašené pivo s obsahem alkoholu 8,3% bylo lahodné a cítil jsem v jeho belgické učesanosti jistý český „štych“. Jedná se ovšem o pivo dezertní nevhodné k celovečerní konzumaci. Za sklem v pivovaru jsem viděl dva mladé kluky, určitě zaměstnance. Bruntálskému Hasiči fandím, chce to jen vychytat mouchy.

Na nádraží jsem zjistil, že je teprve 15 hodin a tudíž je brzo na návrat domů. Tak jsem si ještě zajel do Rýmařova. Hotel Excelent je dominantou města a pivovar se tam nalézá od roku 1995. Samotná pivovarská tradice Rýmařova sahá až do roku 1662. Excelent měl pohnutý osud. Firma, která jej provozovala zkrachovala, celé zařízení bylo určeno k prodeji do Kazachstánu, naštěstí se však ukázalo, že kvůli přestěhování rozměrného pivovaru by bylo nutno zbourat zánovní hotel. Provozu pivovaru se tak ujal jeden místní zbohatlík, který vlastnil v Praze prosperující stavební firmu a vaří se dodnes. Asi před 10 lety vyšel Gambrinus na trh s utrejchem, který se rovněž jmenoval Excelent. Po léta tyto dvě nesrovnatelné značky působily simultánně na naší pivní scéně. Dnes již Rýmařov název Excelent pro své pivo nepoužívá. Není to prý kvůli Gambáči, ale proto, že došlo k úpravě vlastnických vztahů. Dnes se mok jmenuje Rýmařovské pivo, v logu používá znak města a jedná se o velice kvalitní značku. Decentní hořkost a jinotajná chmelovo – sladová vůně. To je rýmařovská 11°. Polotmavá třináctka mi byla bohužel podána lehce nakyslá. Nebylo to kvůli špatně vymytým trubkám. Prostě nefiltr nevydrží věčně. Zato černé byla opět pochoutka. Žádný výživný malvaz, ale příjemný tmavý ležáček, který se dá popíjet i ve větším množství.

V nedalekém hotelu Praděd točí krnovskou Nachmelenou Opici. Jak už jsem pár měsíců obeznámen – vysoce kvalitní mok. Velice podobný tomu originál rýmařovskému. Možná by to chtělo přijet ještě jednou a věnovat se poznávání jejich chuťových rozlišení. Hlavní však je, že i po cca 10 různých pivech mi stále chutná…

Přínosné odpoledne jsem uzavřel točenou Holbou v Bruntále u Nádraží. Dalo by se říci, že po krásných degustačních zážitcích nic moc, ale kvalitně natočená přišla docela k chuti. Navíc je to přese všechno již po dlouhých 144 let symbol tohoto poněkud zapadlého regionu.