Největší tuzemský pivní festival Pivní pečeť, který se po dlouhá léta konal v Táboře jsem poprvé navštívil až při jeho 17. ročníku.

Nechyběl jsem dalších 9 let. Letos poprvé byla Pečeť přestěhována do Českých Budějovic.

Ačkoliv se považuji za konzervativce a na táborský hotel Palcát jsem si docela zvykl, stejně jsem se těšil i do jihočeské metropole. Dokonce mi pozval osobní pozvánku hlavní organizátor pan Srb. Měl jsem v plánu zúčastnit se ve středu odborných degustací a ve čtvrtek navštívit oficiální část, kdy bývá mnohem větší sranda. Rozhodl jsem se  cestovat již den předem přes Tábor a Milevsko. V těchto městě mám pár známých, extra na pivo bych se tam nikdy nevypravil. Přes den jsem v pizzerii polkl jednu plzeň a později dokonce i jedny Krušovice, hlavně proto, abych si následující den vážil dobrého piva. Avšak trochu se to vymklo. Na stadionu v Milevsku, kde jsem nocoval jsem objevil točený Platan o velmi vysoké kvalitě čepu, takže hned jsem jich před spaním vypil šest. Protivínský pivovar začali nedávno ovládat Číňané, chuť se začíná zvolna vytrácet, tak je třeba si ještě užít,Na stadionu byl Platánek jako křen a až do vyprázdnění výškáče nádherně kroužkoval….

Na degustacích nic moc. Lidí plno, piva málo. Posadil jsem se ke stolu k japonské rodince, jejíž syn, mladý pan Suzuki vlastnil minipivovar Yokohama Bay. Docela zajímavý pilsner. Avšak nadnárodní Asahi se pít nedá. Aligato, ale já zůstanu raději u českých značek. Zapsal jsem se sice do jakési komise, ale má kategorie měla přijít na řadu pozdě, tak jsem se raději vypravil do města. Nejdříve vedly mé kroky do restaurace, kde točili Kněžínka z předměstí Budějovic. Kolem 15 hodin jsem tam byl jediným hostem. Světlá jedenáctka osvěžující, nejvíce mi připomínala suché pivo z Únětic. Po zapití snad lehký podtón PVC, ale jinak dobré. V historické pivnici U Černého koníčka čepují již po několik desetiletí Protivín. Po mém zážitku v Milevsku mi tam však moc nejel. Horší pěna, nižší říz, to vše obnažuje jeho současné chuťové nedostatky. Na čepu byla i poněkud vzácná kvasnicová 12, ale ani ta nebyla nic moc a stála celých 40 Kč.

Na internetu jsem objevil ještě další budějovický pivovar Malt. Zjistil jsem, že se jedná o tzv, pivovar létající, což sice moc nemusím, přesto jsem se však vypravil ochutnat jeden z jejich výrobků. Cukrárna nazvaná Born in London se k podávání piva moc nehodila a já jsem se ani nesnažil zjišťovat, kdo z vedení se vlastně v Londýně narodil. Desítka Malt studená, bez zjevných senzorických chyb, mnohem chutnější nežli Géčko či Staropramen. Určitě však nestojí za cestu do CB, navíc má i nejistý původ. V pivovaru Krajinská 27,kde se pivo počalo vařit již roku 1482 měli akci na světlou 11 a 12, které byly za 29 Kč. Piva poměrně hořká s příjemným kváskem a lehkým chlebovitým dozníváním. Jinak trochu nuda. Asi bych si měl někde hodit Heinekena, abych se přestal rouhat. Před spaním ještě jeden Protivín a pak se již jen dobře vyspat na zítřejší náročný den. Dobrou noc a pevnou naději.