V Krnově uzavřeli původní pivovar čeští bolševici už v roce 1950. Od 80. let jsem v tomto městě příležitostně popíjel Opavský Zlatovar, Šeráka, Litovel či současné profláknuté značky.

Koncem letošního roku se situace změnila a v Krnově začal fungovat nový pivovar. Osobně zastávám konzervativní stanoviska, takže když jsem slyšel, že tento svatostánek se jmenuje Nachmelená opice, představil jsem si jakýsi počmáraný, nesourodý hudební klub vonící kouřem z konopí, kde zhulený provozovatel s dredy si občas uvaří nějaký bizarní speciál pod hlavičkou anonymního garanta. Přesto jsem byl hodně zvědavý.

Pivo z Krnova bylo přivezeno do Ostravy, avšak v Kurník šopě i v Kýblu krve vzápětí beznadějně vypito. Nezbývalo než se na samém konci roku do Krnova osobně vypravit. Měl jsem sebou pár adres, na kterých se údajně Nachmelená opice vyskytuje. První podnik jsem nalezl hned kousek od náměstí. V areále místního zámku stojí pěkná hospoda Pod obrazem. Historický objekt s klenutým stropem a velkým obrazem, který znázorňuje hospodskou scénu ve stylu zlidovělého kubismu Emila Filly. Můj vžitý konzervatismus se trochu bouřil, leč to bylo to jediné, co mne v dotyčné hospůdce tak úplně nesedlo. Bylo asi půl druhé odpoledne a v tuto dobu jsem byl prozatím jediným hostem. Sympatická mladá výčepní mi fortelně natočila půllitr světlé jedenáctky hezky “ po česku“. Když jsem viděl její synchronizovanou práci obou rukou a nakonec i pozoruhodný výsledek onoho bohulibého dílka, byl jsem neskrývaně potěšen. Dobře chlazené pivo s hustou pěnou zanechávající na stěnách půllitru tzv. „bruselské krajky“. Ne ty neorosené odbyté paskvily připomínající náplň pěnového hasícího přístroje servírované po patnácti minutách se surrealistickým tvrzením, že „na dobré pivo se musí počkat“. Samotná Opice velice chutná. Přiměřeně hořká se sladovou chlebovitostí. Tak jak má chutnat pravý český ležák. Vůči polotmavé 12° jsem měl zpočátku jisté předsudky, neboť zajímavé „vídeňské“ jsem neobjevil letos ani v samotné Vídni. To krnovské mi však opět chutnalo. Neslo v sobě znaky své charakteristické chuti, kterou jsem našel ve světlé 11° a bylo dle očekávání o něco nasládlejší a jemnější. Pozoruhodná byla dlouhatánská sekundární dochuť mláta, která mi na patře ulpívala ještě po několik příštích minut.Kvalitní byla i silná 14° IPA.

Opustil jsem hospodu, abych navštívil místní pivovtéku. Tady jsem však narazil. Byl to pouhý obchod s rybářskými potřebami a čajem, který z piv nabízel pouze lahvový Primátor. To bych klidně v železářství mohl prodávat Müller Thurgau a nazvat to vinotékou.

Nakonec jsem měl příležitost navštívit i samotný pivovárek dodaný na klíč Destilou Brno. Krásný provoz.Chyběl mi trochu pivovarský šenk, ale fakt, že se Nachmelená opice snaží vařit okolo komína pro místní hospody mne dostatečně uspokojil. Myslím, že krnovský minipivovar s prozatím plánovaným ročním výstavem kolem 1500 hl vykročil tím správným směrem. Dobré pivo v kombinaci s kvalitní obchodní politikou. Tak přejme krnovským, albrechtickým či zlatohorským, ať si to užijí!

Závěrem básnička věnovaná restauraci Pod obrazem v Krnově:

Kulturní notorik

Neplivejte prosím na zem, ležím zpitý pod obrazem od Emila Filly

Po fernetu padnu vždycky pod nějaký skvost kubistický v nečekané chvíli

Po červeném vínu zase s gustem lehám pod Rabase, je to moje radost

Žízeň velká – sklenka suchá, hledám, kde je Alfons Mucha

Pro něho mám slabost…………..