Co vlastně víme o Islandu? Co se mne týče, není toho moc.

Je to ostrovní stát na severu, který nemá skoro žádné stromy, zato spoustu horkých pramenů. Dokonce slovo gejzír je islandského původu. Jistou formu parlamentu měli na Islandu již v hlubokém středověku. Demokratické tradice se projevily na tomto ostrově před několika lety, když islandský lid si sám dokázal udělat pořádek ve svém vlastním státě.

Všechna originální mužská přímení mají koncovku -son (syn) a ženská -dottir (dcera). Novák na Islandu vypadá již podle jména jako cizinec a až po naturalizaci a získání občanství se může jmenovat Novakson a jeho manželka Novakdottir.

Z pohnuté historie Islandu také vím, že ostrovní říše měla zavedenou tvrdou prohibici až někdy do roku 1984. Pak se jednoho slavného dne otevřely pípy a drtivá většina národa se nelidsky ožrala. Alkohol je dodnes přísně sledován islandskou vládou, jak již bývá v severských zemích zvykem, ale pivo se tam vaří. Asi před 15 lety mi někdo odtamtud přivezl plechovku, ale byla to jen taková obarvená voda.

Proto jsem byl docela natěšený, když jsem v německém pivním obchodě spatřil třetinkovou láhev s nenápadnou etiketou Einstok Roasted Stout. Stála skoro tři a půl eur, ale co se dá dělat. Žádná zkušenost není zadarmo. Po degustaci musím přiznat, že se tento výrobek Vikingům docela povedl. Na to, že hned za názvem produktu se výrobce chlubil jako důležitou ingrediencí praženou kávou, stout byl chuťově v rovnováze. 6% alkoholu bylo cítit, mok byl tělnatý, dostatečně hořký, ale přitom bylo možno vychutnat i jeho jemnost. Pražené chuti bylo tak akorát (to černý ležák od Kneittingeru byl jinačí kalibr). Možná by stálo zato nějaký islandský minipivovárek navštívit, ale to vyžaduje zřejmě velké finanční prostředky. Stále mi v mysli rezonuje podezřelá věta z jednoho cestopisného článku:

„Kolik stojí na Islandu potraviny vám neprozradím, protože pak byste se tam nikdy nevypravili….