V teto balkanske zemi tezko muze nejake pivo konkurovat vyrobkum firmy Glarus. Presto obcas  neco prekvapi.

Ten den nezacal vubec dobre. Ve Vidinu jsem navstivil svou oblibenou hospodu, kde jsem si dal male smazene rybicky a objednal jsem si jedno Burgasko. Servirka mi vsak prinesla Staropramen, nebot tocene bulharske pivo doslo. Pri usrkavani bezpohlavni tekutiny jsem se teskne zasnil do roku 1980, kdy jsem si doma vychutnal svuj prvni smichovsky lahvac. Co se za 35 let s tim pivem stane, to by nevymyslel tenkrat ani ten nejsmelejsi futurolog. Pred peti lety nam v krusovickem pivovaru dali testovat sedm druhu ceskych „desitek“ a Staropramen byl zdaleka nejnechutnejsi. Jeste odpornejsi nez sam o sobe hnusny Gambac. Pripadalo mi to jako kdyz mi matka v detstvi davala proti kasli na lzicku ocet s cukrem. Proste hruza.

Rozladen jsem se musel uklidnit hrou s nekolika toulavymi psy. Ti nastesti takove starosti jako je onehdy kvalitni ceske pivo dnes nechutnejsi nez povestne bulharske splasky nemaji. Zbylo mi jeste asi 20 leva, tak jsem si preventivne koupil litr hroznove rakije. Par poslednich drobnych. Na jednom stanku vidim logo piva Boljarka z Velkeho Tarnova. Pekna sracka. Jdu dal. Nedaleky konzum nabizi chlazene lahvace za maloobchodni cenu. V lednicce mne zaujala nefiltrovana Kamenitza. Mok dosti kalny, ale velice pitelny. Pravda, trochu nasladly, ale i takova piva u nas varime. Skutecne jsem byl spokojen a tak jsem si dal jeste jedno. Poslednich par drobnych jsem si prozirave nechal na vecer, kdy jsem si v jedne restauraci s zivou hudbou vypil dve retro nepasterovane Zagorky.

Pres rozpacity zacatek jsem byl se svym poslednim dnem v Bulharsku docela spokojen.