Z Vídně jsme se přesunuli do Lince. Minipivovar Josef nic moc. Naštěstí v tomto městě fungují i jiné podniky.
Zřejmě poblíž Lince se nachází regionální pivovárek Freistadter. Točený ležák i lahvový Marzen lepší průměr, stejně jako další značka Grieskirschner. Osobně nevyhledávám tzv. Biovýrobky, nicméně když jsem uviděl před jednou z restaurací reklamu na životnímu prostředí přátelské pivo Schlagl, neodolal jsem. Normální filtr nic mimořádného, avšak kvasničák hutný a zajímavý. Příjemné bylo rovněž lahvové žitné, ke kterému mi přinesli i stylový otvírák. Možná jsem si jej mohl nechat, ale nebyl jsem si jistý. Nejsem přítelem salzburgského piva Stiegl, ale značková hospoda v centru Lince přímo vyzývala k návštěvě. Bohužel, podnik byl v rekonstrukci, fungovala pouze zahrádka, na kterou jsem nemusel. Již asi 12 let jsem se chystal ochutnat rakouský Eggenberg, pivo se stejným názvem jako naše z Českého Krumlova. Nabízela jej mexická restaurace, kde však kupodivu nikdo nehovořil španělsky. I když krumlovské mi naposledy chutnalo někdy kolem roku 1988, určitě i dnes bych mu dal přednost před jeho rakouskou stejnojmennou verzí. Je druhá polovina srpna, extrémně vysoké teploty a zásluhou sucha krajina kolem Dunaje vypadá jako africká savana. Kousek od přístavu jsem našel na zemi pohozený pivní tácek s nápisem Hofstertner Kubelbrau 1226. Nedaleký hudební klub toto pivo čepoval, otvíral však až v 19.00 . Měl jsem večer pár minut volna, tak jsem měl naštěstí příležitost toto celkem solidní pivo ochutnat. Kousek od Vídně leží malebná vesnička se slavným klášterem Melk. Jeden z bufetů má na čepu poměrně zajímavý ležák Hazelbrau, o kus dále je možno okusit tankovou verzi Kaiseru, k chuti přijde i slušný Weitra Brau uvádějící rok založení 1321. Největší překvapení však na mne čekalo v jednom nenápadném krámku, kde jsem zakoupil dvě láhve s pivem Geroldinger. Polotmavý Sommer Ale byl standardní verzí tohoto druhu svrchně kvašeného piva, ale nefiltrovaný a nepasterovaný Zwickel byl to nejlepší, co jsem kdy v Rakousku ochutnal. Kombinace ječného a pšeničného sladu, svůdná vůně, hutná konzistence, přijatelná hořkost, ale hlavně v doznívání má zamilovaná „hlína“, kterou jsem prozatím identifikoval jen v několika pivech na světě. Došla mi momentální hotovost, takže jsem si již nemohl zakoupit rakouské pivní tričko s logy místních pivovarů. Rakousko určitě není žádnou pivní velmocí, nicméně stojí zato tam zajet a okoštovat.