Při své návštěvě Rakouska jsem se rozhodl, že se tentokrát budu výhradně věnovat poznávání tamní regionální pivovarské scény.

Hned úvodem jsem zavrhl konzumaci velkokapacitních značek jako Kaiser, Zipfer, Gold Fassel nebo Zwettler. Z opačného pólu jsem učinil rozhodnutí prozatím nevyhledávat za každou cenu pivovarské hospůdky.

Poblíž Prateru jsem objevil malou krčmu z pivem Schremser. Ležák nic zvláštního, ale IPA ve spíše anglickém stylu byla decentní, nepřeplácaná chmelem a docela mi chutnala. Pivovar Hirter byl založen již roku 1270, ale doposud samá voda….K chuti přišel ležák Murauer servírovaný za předpisové teploty v kulatém kryglíku. Tři a půl eura za půllitr. Cena mastná, ale co dělat. Jsme v ekonomicky rozvinuté zemi. V boční uličce poblíž říčního přístavu jsem našel logo pivovaru Wolfsbrau, na kterém mne zaujalo zejména, že uvádí rok založení 1999. Čili pivo z nějakého současnějšího malého pivovaru. Starší žoviální výčepní, se kterou jsem se dokonce překvapivě dobře domluvil německy mi pivo čepuje slitím tekutiny ze dvou čerstvě natočených sklenic. Žádný košer, doma bych protestoval, ale tady na předměstí Vídně to zřejmě patří k lokálnímu folklóru. Wolfsbrau slušný, ochutnávám i překvapivě hutný polotmavý zwickel od Ottakringera.

Jak to v hospodách vypadá s pivem dobře, v supermarketech je to obecně bída. Většinou plechovky a mok nevalný. Gletcher z podhůří Alp byl vyloženě hnusný. Čeká mne ještě jeden den ve Vídni. Pouštím se dále do města a nestačím se divit. Opět nová neznámá loga a výběr různých piv. Krčma s rakouským HB otvírá později, ale hned vedle točí pivo Golser. Jedná se ovšem o černošskou restauraci, tak dám jedno malé a prchám.

Blízký bar vypadá spíše jako pouliční poměrně luxusní kavárna, ale točí tam dva druhy piv, co neznám. Reininghaus je pelynkovitě hořký a působí zřejmě dobře na žaludeční šťávy, zatímco Schladminger je mnohem zajímavější. Jedná se o nefiltr takřka mléčné jemnosti, který přímo klouže do hrdla. Neškodila by však výraznější chuť.

O dalších poznatcích příště.