Jako dítě jsem miloval tzv. Linecké kolečko. Dnes mne však ve městě jeho původu zajímá především pivo.

Jediný linecký minipivovar se jmenuje Josef. Není těžké jej nalézt, neboť se nachází přímo v centru na rušné Landstrasse. Jednoduché logo na první, ani druhý pohled neukazuje přesvědčivě, že se jedná o restaurační zařízení, mohl by to být obchod s počítači nebo tetovací salón. Samotné hospodě předchází krátká pasáž, což mi připomínalo Novoměstský pivovar v Praze nebo hodonínského Šviháka. Interiér Josefa je kombinací moderního zařízení v americkém stylu s některými prvky klasické stylové putyky (stoly z masivu, repliky cihel), výsledek však příliš neladí. Přinejmenším podivně na mne působily obrovské velkoplošné obrazovky, které vedle tématických pivních bublinek nebo ječného pole ukazovaly též například plameňáky u řeky. Josef vaří běžně dva druhy spodně kvašeného piva. Světlý nefiltr pěkně voní, po pár doušcích však tato fragrance začne vadit. Jakoby onen ležák byl smíchán s trochou laciné žluté limonády. Později chuť směřuje k syntetické takřka bonbonové ovocnosti. Na žízeň dobré a možná jako radler velice zajímavé, nicméně málo pivní.

Tmavý dunkel byl jen o málo odstínů tmavší a chuťově podobného charakteru. Tam spíše převládala příchuť bonbónů, dokonce jsem identifikoval mé oblíbené bonpari. Takovéto pivo přestože není zrovna sladké budí dojem lepkavosti a člověk je nucen je spláchnout v jiném podniku normálním hořkým mokem. Možná proto u Josefa pro tento případ čepovali též nadnárodní Zipfer.

Takže jediný linecký pivovar jsem poznal, ale asi jsem na něco zapomněl. Aha, koupit si linecké kolečko. Ale po dnešní návštěvě Josefa již mám cukrovinek dost.