Tak to někdy bývá. Člověku se zdají sny, ve kterých je všechno možné. Umí létat, nebo neuvěřitelně rychle běhat, známí lidé v jeho snu jednají naprosto iracionálně, exoticky vyhlížející cizinci hovoří plynně česky, naopak jejich angličtina je naprosto nesrozumitelná. To, co ve snu dává logiku je po procitnutí úplně nelogické. Někdy ovšem člověk narazí na realitu, která předstihne i jeho potenciálně nejdivočejší sny.

Od roku 1992 do poloviny roku 1996 jsem pravidelně plul na zámořské lodi do výsostných mexických vod na poloostrov Baja California. Šest měsíců v roce, dvakrát týdně. To znamená, že jsem v malém mexickém městě Ensenada stanul asi 205x (když nepočítám dva týdny, když naše loď byla v suchém doku). Tolkrát v Ensenadě nebyl určitě ani rodilý Mexičan. Po tolika návštěvách jsem již ono sídlo dosti důvěrně znal. Dopoledne jsem chodil běhat kolem Tichého Oceánu, pak jsem levně poobědval v místní kantýně (není to závodní stravování, ale La Cantina jako hospoda), a pak jsem si zašel do centra města na pivo. Výběr značek tenkrát nebyl valný. Točené měli jen v pár podnicích. Jinak lahváče Corona, Carta Blanka, Tecate, nebo Modelo. Jednou jsem v hospodě málem napadl lokálního potulného hudebníka, který mi nabízel za celých pět dolarů zahrát píseň Besame Mucho, kterou jsem byl nucen preludovat sám na lodi a nemohl jsem už ani slyšet její název. (Nabízí se srovnání s příběhem lékaře gynekologa, který zavraždil po 24 hodinové službě cikánku, která ho zastavila na ulici slovy „Hej, gadžo, jestli mi dáš 100 korun, tak ti ji ukážu“).

Po pár letech jsem si z nepochopitelných důvodů vyhlédl hospodu Anthony´s Bar, kde bylo tmavo, hlučno, ale můj známý aztécký vrchní Gonzalo ke každé lahvi piva Pacífico (asi nejlokálnější pivo) nosil pikantní ryní salát ceviche a kukuřičné lupínky. Podnik byl plný místních kurev a já byl po téměř čtyřech letech tak znuděný stereotypem, že jsem dokonce příležitostně začal využívat jejich služeb.

Od roku 1996 jsem v Ensenadě nebyl a vůbec mi to nechybělo. Nedávno jsem si po internetu zabrouzdal na stránku beerme.com a náhodně nahlédl, ja se vyvíjí mexické pivovarnictví. To co jsem uviděl mne šokovalo. Loni se v Ensenadě nalézalo plných 13 pivovarů! V městečku možná menším než je Hlučín. A v příhraničním městě Tijuana, kde bylo možno v 90. letech sehnat jen vodnaté Tecate je jich dokonce 15! Čekal jsem probuzení do našeho logického světa, kde existují přesná pravidla o tom, které země jsou tzv. „pivní“ , ve kterých se pivo vaří na mnoha místech a které jsou naopak pivně rozvojové a onen blahodárný nápoj se tam vyrábí pouze sporadicky. Avšak je to tak. V nepivní Ensenadě je v současnosti asi třikrát více pivovarů než v mnohem větší a tradičně pivnější Ostravě. Je to absurdní? Ne. Berme to spíše jako výzvu a rovněž je dobré se občas na stránky beerme.com pro srovnání podívat.