Bylo, nebylo, dávno tomu….L.P. 1998 jsem v nepříliš útulném ostravském pivním baru U Zmije objevil mezi šedí sortimentu tehdy ještě české společnosti Pivovary Prazdroj láhev zakaleného piva s etiketou Gambrinus Bílý. O něco později se toto pivo začalo jmenovat podobně jako socialistické obchodní domy – Prior. V chuti brutalita německých Weizenů, extrémní říz, jinak však vcelku příjemné oživení, které však, bohužel netrvalo dlouho.

O 14 let později jsem ve Woodmanově Garáži v Ostravě Martinově spatřil mezi nabídkou točených piv vedle hobitovského Garážmistra též jakési pivo Fenix. Mou prvou asociací byla myšlenka na stejnojmenný produkt prostějovského miniopivovaru U Krále Ječmínka. Dotyčné pivo však bylo pšeničné. Otázal jsem se statné výčepní na původ moku, avšak jak se bohužel často stává v našich zeměpisných šířkách a délkách, nebylo mi uspokojivě odpovězeno. Opět tedy personál nevěděl co prodává. Informaci mi záhy poskytl až sám majitel podniku. Fenixe vyrábí společnost SAB Miller – čili ta, která momentálně vlastní i pivovary v Plzni, Nošovicích a Velkých Popovicích. Fenix je naštěstí celkem pitelné pivo. Jedenáctka s 4,9% alkoholu s výraznou přísadou pšeničného sladu je dle popisu výrobku též mimo jiné dochucována koriandrem a pomerančovou kůrou. Nabízí se zařazení do kategorie tentokrát belgických „bílých“ piv tzv. Wit. Nejvíce tak pochopitelně připomíná u nás rozšířený Hoegaarden. Jedná se o pivo svrchně kvašené a jelikož v našich podmínkách nejsou na jeho výrobu dostačující a vyhovující kapacity, vyrábí se prozatím v nizozemském pivovaru Grolsch.Je jemné chuti a pro svou typicky nízkou hořkost je vhodným nápojem pro ženy. Při jeho konzumaci mne napadly hned dvě věci. Je opravdu trestuhodné kterak je personál restaurací kde se ono pivo točí neinformován a není často schopen ani poskytnout základní údaje o nabízeném výrobku.V jedné nejmenované restauraci jej dokonce vydávali za „pomerančové pivo z Ostravy“. A pak se opět potvrzuje má mladá teorie, že současné vzkvétající minipivovarské hnutí začíná být nadnárodními koncerny vnímáno konečně jako jistý druh konkurence a nutí je alespoň v jistých mezích experimentovat a rozšiřovat sortimment. Nutno připustit, že na rozdíl od jiných výstřelků se jim to v případě pšeničňáku Fenixe docela povedlo.