Klasický „pivař“, který se chlubí osobním rekordem 15 piv vypitých na posezení se většinou v hospodě baví o sportu nebo o ženách. Případně rozebírá svou úspěšně absolvovanou osmihodinovou šichtu (případně dvanáctku či šestnáctku).

U piva se však dá diskutovat o všem možném. Onehdy jsem zavítal do ochutnávkového pivního baru U Segala. Šantán byl skoro prázdný, jen blízko výčepu seděl Vojta – emeritní středoškolský profesor, který na gymnáziu učíval němčinu a tělocvik. Jeho oblíbeným tématem je rugby, o kterém je schopný hovořit celé hodiny, nicméně mne jako nepřítele kolektivních sportů tím již naštěstí neunavuje. Objednal jsem si 11°Segala uvařenou ještě v Bohumíně. Osvěžující dosti hořký pilsner, který má v sobě i jemný malvaz. Jsem zvědav, jak bude chutnat ten vyrobený již v Balitových Pivovarech na Hutisku.

Tentokrát zapřádáme s Vojtou téma gramatických iregulativ. Začínáme naším mateřským jazykem. Všiml sis, že když se jedná o povolání výrobce obuvi skloňuje se toto podstatné jméno nepravidelně – švec, bez ševce, k ševci, zatímco jde-li o příjmení, nepravidelnost mizí – pan Švec, bez pana Švece, k panu Švecovi? Rovněž tak manželka obuvníka je paní Ševcová, ale manželka architekta ing. Švece Švecová. Ta čeština je prostě nedostižná. Podotýkám, že nepravidelný plurál mají i některá slova anglická – mouse – myš, mice – myši, louse – veš, lice – vši. Ochutnávám pivní zajímavost – pšeničný Rauch z potštejnovského Clocku. Je poutavé, jak se obě charakteristické chutě prolínají. Kouř dodává uzenou nasládlost, která lehce přeráží pšeničnou nakyslost a charakteristický banán.

Chudáci cizinci, říkám po prvním doušku. Je jedno pivo, dvě, tři, čtyři piva, leč pět PIV. Kdo si to má pamatovat? Profesor uvádí příklad z němčiíny. Mutter znamená matku rodičku i matku šroubu. Více rodiček je však Mütter, ale více šroubových mater Muttern. Oč jednodušší je taková indonéština. Člověk se řekne orang a lidé orang-orang. Ale pozor! Některá slova v tomto jazyku jsou reduplikační již při vyjadřování singuláru – kupu-kupu – motýl, lomba-lomba – delfín, ubur-ubur – medúza. Vzpomínám si, že šroubovák se indonésky (a zároveň i malajsky) řekne pemutar sekerup, na což mi Vojta odpoví, že neví jak mohl celý život bez takovéto informace přežít. Obsluhující Oj vzpomíná na hobitovský večírek u příležitosti mých 48. narozenin, kdy bylo pivo zdarma, ale každý zájemce si o něj musel indonésky požádat – Pelayan, saya puki! (číšníku, jsem piča).

Na cestu si beru ještě lahvovou 12°Albrecht z Frýdlantu. Kvalitu pivovaru většinou poznávám na klasických ležácích. Doma si ji vychutnávám. Mohla se přichladit, ale je poměrně chutná. Nevím proč, ale trochu mi připomíná nějaké slovenské pivo.

Ta odpolední hodinka v hospodě byla příjemně strávená a filologicky přínosná.