Stále nemohu zapomenout na hrůzný zážitek před několika lety, kdy nám naši lékaři jasně řekli: „Když odsud odjedeme, tak tady zdechnete!“

Tento slogan byl sice zčásti v latině (Náš exodus – váš exitus), jinak však splňoval všechny parametry antihumanizace našeho zdravotnictví, kterou by snad mohl pomáhat dotvořit sám doktor Mengele. Je to už pár let, ale vzpomínky jsou stále živé. Několik tisíc lékařů vyhrožovali ministerstvům, vládě a potažmo i pacientům, že nenalije-li do nich stát ročně o miliony Kč navíc, odjedou do lépe placeného Německa. Blafovali. V sousedním Německu bylo tenkrát volných údajně jen asi 300 míst, přitom si nejsem jist kolik našich současných mladých lékařů mluví plynně a odborně německy. Nicméně tehdejší ministr zdravotnictví jim tenkrát nějaké to přilepšení slíbil. Jak to celé dopadlo už si nejsem jist, neboť celá kauza poměrně brzy vyšuměla ve stylu celé kozy a nažraného vlka.

V naši totálně prohnilé společnosti už doslova nezůstává kámen na kameni. Tradiční lékařská přísaha by už neměla nést název po starověkém lékaři Hippokratovi, ale po pokrytcích – hypokrytech, kteří v dávných dobách ve starověké Palestině razili svou revizionistickou verzi Starého zákona. Zdravotnictví je u nás dnes už jenom kšeft, kde se  pacient ocitá na samém konci komerčního řetězce. Žravé a opožděné pojišťovny, korupce, nedbalost, farmaceutická lobby. A jako důležitá součást systému lékař, který vystudoval za státní peníze.

Nevím, kolik stojí průměrně státní kasu studium jednoho studenta medicíny, v současné situaci se mi však zdá, že se tato investice přestává stále více vylácet. Zdarma vystudovaný felčar využije otevřených hranic a jede si tvrdě vydělávat na západ, aniž by společnosti, která mu dosažení titulu umožnila cokoliv splatil.

Promoce za klíčky od nového auta či stará babička podávající chirurgovi 2000 Kčs před operací žlučníku byly nešvary minulého systému, o kterých se pochopitelně moc nemluvilo. Obávám se však, že jsme si v současné demokratické společnosti moc nepolepšili. Co tak zavést opatření ve formě zpětného proplacení nákladů na studium lékařem, který hned po promoci prchá do zahraničí? Nebo zkusit tolik diskutované školné? Iniciovat systém studentských půjček, aby se alespoň částečně eliminovala sociální nerovnost mezi adepty studia lékařství (a jiných oborů). V USA to funguje, ačkoliv zrovna tuto zemi bych si za vzor kvalitní zdravotní péče nebral. Předražené léky, podvodné zdravotní pojišťovny plné agentů pronásledujícími platící klienty, američtí občané, jejichž jedinou možností jak dosáhnout lékařského ošetření je sledovat a navštěvovat humanitární akce srovnatelné s Lékaři bez hranic v zemích třetího světa.

Dle statistik se dožíváme stále vyššího věku. Ale opravdu je co závidět? Šedesátníci se zdevastovanými kyčelními klouby plazící se za francouzskými holemi, dementní starci trpící v samozvaných azylových domech. A nad tím vším podivný systém našeho zdravotnictví neustále se proměňující k horšímu. Takže zdraví nám může pomáhat chránit všemocné pivo plné vitamnů, minerálů a iontů. Jen to nepřehnat. V tomto systému chytit cirhózu jater se rovná špatně asistované sebevraždě.