Když jsem si v květnu roku 1989 objednal na karibském ostrově St. Thomas své prvé zázvorové pivo v životě označené anglicky Ginger Ale, byl jsem v rozpacích. Nebylo to pivo, ale syntetická limonáda s kvazi zázvorovou příchutí.

Asi před 10 lety jsem objevil tentokrát pravý zázvorák v hodonínském minipivovaru Kunc. Zázvoru jsem tam pravda moc necítil, avšak ležáček měl kvalitativně poněkud odlišnou chuť a byl chutný a zajímavý. Od těch dob jsem již pár zázvorových vypil. Samotný zázvor mám rád i v jídle nebo v čaji, takže v pivu jej vítám. Nicméně, výrobek se ne vždy povede k mému očekávání.

Chutnal mi zázvorák pana inženýra Hrdličky ze Sv. Kopečku u Olomouce. Tam byla dodána ona surovina v čerstvém stavu. Příprava byla prý dosti pracná, avšak výsledek stál určitě zato. Nejostřejší zázvorové jsem pil v pivovárku v Pacově. Tam touto pochutinou určitě nešetřili.

Středočeská obec Kounice má sladovnu a v současnosti podle internetu již dva minipivovary. S kounickým pivem jsem obchodoval a docela mi chutnalo. To však v žádném případě nemohu tvrdit o kounickém zázvoráku. Barva nenápadná, vůně nevýrazná a během popíjení konzument usilovně hledá stopy zázvoru. Mok je nasládlý, chybí mu však jakákoliv charakteristická zázvorová peprnost. Kdyby mi někdo nabulíkoval, že v pivu je sherry nebo proso, asi bych mu uvěřil. Zázvorové z Kounic, tak jsem jej musel zneutralizovat Zlatým Josefem z jihomoravského minipivovaru U Dyje.

Až zase potkám na cestě k táboru lišku s pytlem, řeknu jí svůj názor.