Úvodem gratulace Segalovi k deváté a  desáté pípě. Nechť ti přinesou výčepnické štěstí!

V dobách pivního temna kontrolovaného Komunistickou stranou bývala v hospodě zpravidla jen jediná pípa. Z ní tekl obvykle jen jediný druh piva. Nevím, jestli v té stoprocentně plánované době bylo toto pravidlo psané či nepsané, nicméně praxe byla, že ve městských krčmách zpravidla prodávali 12°(případě 11°, vzácně třeba 13°) a na vesnici 10°. Klasická hranatá pípa stříbrné barvy měla více kohoutů, ty však byly určeny k točení nealka. Ve vybraných hospodách v Praze a v Brně (možná i v jiných městech, roku 1986 třeba i v Opavě) tekla čepovaná desítka i dvanáctka, případně světlé a černé. Jednou v květnu 1986 jsem v Olomouci objevil restauraci, kde právě probíhala jakási gastronomická akce a k dostání bylo neuvěřitelných 5 druhů čepovaného piva!

Krátce po revoluci na jaře roku 1991 jsem zavítal na Černou louku, kde byla čerstvě privatizovaná hospoda Viola, která byla překřtěna podle spodního nočního baru na Permoník. Nabízela tenkrát neuvěřitelné 3 druhy točeného piva: Radegast (v roce 1991 pitný), Zlatovar a černou 12°Purkmistr tenkrát ještě původně vařenou v pivovaru v Domažlicích. Postupem času se situace normalizovala a dnes je spíše vzácností najít hospodu, kde mají na čepu pouze 1 druh. Hodně ostravských pivnic se snaží vychytat jistou názorovou rivalitu mezi skalními zastánci Ostravaru a Radegastu a preventivně jim nabízí obě značky. Toto já však samozřejmě nikterak nepovažuji za výběr. V posledních letech pod tlakem veřejné poptávky i velice konzervativní knajpy přiřazují na pípu sem tam nějaký ten alternativní druh. Zpravidla se jedná o speciál z nějakého velkého podniku – povětšinou je to pivo filtrované či dokonce pasterované, jen zřídka se můžeme setkat s plnokrevným nefiltrem, se kterým je při údržbě výčepního zařízení práce a tak je často podáván nedostatečně ošetřen.

Dnes je úplně normální najít hospodu s několika funkčními kohouty a nutné je pochválit, že mnohé se již specializují na sofistikované produkty z malých provozoven. Do Ostravy ještě tento trend úplně nepronikl, ale vlaštovky jsou vidět i zde. Vedle již zmiňovaného Segala je to určitě Pivovarský dům Ostrava, Kurník Šopa, Kýbl krve, některé hospůdky v Ostravě 3 a mnohé další. Já osobně si představuji ideální hospodu, kde jsou na čepu stabilně některé druhy kvalitního piva, na které si zvyknou štamgasti chodit a vedle toho je sortiment zpestřován širokou škálou alternativních značek. Je dobré provozovat třeba i tématické akce jako IPA týden, Pivo z Vysočiny, Pivovary z konce abecedy apod.

Jaký je optimální počet píp v hospodě? Těžko říct. Před více než 20 lety jsem skoro šílel, když jsem uzřel 25 kohoutů na dlouhatánském výčepním zařízení v přímořské restauraci Sharky´s v Miami. Dnes tento počet ani u nás žádného aktivního pivaře neoslní. Známe dobře Zlý časy, nedávno jsem poblíž Národního muzea našel podnik, kde bylo vedle sebe hned 45 točených piv pouze z malých a středních českých pivovárků. V kanadském Maxwell Plum bylo píp 70, ve Washingtonu a kdesi v Belgii je jich prý více než 100. Pozor však na zbytečně velká sousta. Výčepní zařízení vyžadují pečlivou a pravidelnou údržbu a čím více píp, tím více práce a starostí. Pozor, aby nebylo brzy u nás přepípováno!