Pivo může mít různé barvy. Většinou to jsou odstíny teplé hnědé, ať už do tmavé až černé nebo opačným směrem do světlehnědé až žluté (zejména piva americká). Dnes není velkou vyjímkou ani pivo barvy jasně zelené.
Samostatnou kapitolou je pivo červené. Oficiálně existuje už velice dlouho. Běžně se v anglicky mluvících zemí vaří tzv. Red Ale, někdy označované jako Irish Ale. Bývá o něco málo výraznější než klasický Pale Ale, ale zato hořčí než Brown Ale. V Ostravě se ještě možná stále na Stodolní čepuje irský Murphy´s Red.
U nás červená spodně kvašená piva jsou spíše vzácností. Často bývá diskutabilní jejich červenost. Občas totiž takovýto výrobek připomíná spíše pivo polotmavé. Pivovar Konrád ve Vratislavicích nad Nisou vaří pravidelně dvanáctku Červený Král. Točené mi docela chutnalo pro jeho nekompromisní suchost a až vyzývavou hořko-trpkost, v láhvové formě podrobené pastéru ztratilo signifikantně svůj charakter a bylo pro mne jen dalším alternativním lahváčem.
U příležitosti festivalu Colours of Ostrava 2012 uvařil ostravský pivovar experimentálně rovněž červené pivo. Měl jsem příležitost několikrát je čepované ochutnat. Byla to možná barevná zvláštnost, neboť pivo bylo vskutku jasně červené, chuťově mi však již tak zajímavé nepřipadalo. Chutnalo trochu jako by bylo říznuté trochou rybízové limonády. Možná to bylo i proto, že se prý k dosažení specifického odstínu používal i mrkvový extrakt. Byla to zřejmě pravda, neboť jsem se po dvou vypitých kusech cítil být nadopován betakarotenem a viděl jsem číslo přijíždějící tramvaje už na vzdálenost několikaset metrů.
Mou nedávnou zkušeností byla degustace jihlavské vánoční 16° Čertovský speciál. Tam byla barva snad nejzajímavější. Tmavě červený mok a dokonce růžovo-fialová pěna! Sládci se barevně vyřádili, ale jinak nic moc. Nasládlé, těžké – spíše pití pro ženy, avšak pro evidentní vysoký obsah alkoholu jedno a dost. Mám podezření, že byla do várky Čertovského dodávaná červená řepa.
Pivovar Bizon z Čížic dodává na trh litrové petky se speciálem Klíšťák. Na etiketě je uvedeno upřesnění výrobku jako Sací rudé. Karikatura rozšklebeného krvelačného klíštěte možná někomu chuť na pivo vezme, já se však experimentu neobával. Bohužel, první problém byl, že jsem si petku otevřel až večer při umělém osvětlení, takže se mi barva jevila dosti do hněda. Chuťově však Klíšťák nebyl zdaleka tak učesaný jak se sluší na vídeňské ležáky. Slušný říz, příjemná, řekl bych, že i možná o něco vyšší hořkost a bezelstné střednědobé doznívání. Pivo obsahuje trochu více alkoholu (5,4%) což z něj dělá nějaký třinácti či čtrnáctistupňový speciál. Určitě dobrá volba pro dlouhé únorové večery k uzenině, sýru či polévce.
Před cca 17 lety jsem v kanadském Vancouveru popíjel s oblibou minipivovarský produkt Red Devil. Ten byl červený jak komunistická zástava a vždy příjemně osvěžil. Bohužel jsem se nikdy nedozvěděl kdo jej vyrábí.
V případě Klíšťáku se skutečně nejedná o vídeňský ležák,ale o svrchně kvašený speciál.Proto ta jistá neučesanost,která by Vídni slušela.Já jsem si na tomto pivu ale skutečně pochutnal.
Na přelomu tisíciletí byl v pivní nabídce Starobrna jeho Červený Drak, to bylo skvělé pivo, jeho červenou barvu dělala směs bylin a chutnalo fakt dobře, pravidelně jsem si ho dával na porubském krytém bazénu
Pravda. Na Červeného draka jsem málem zapomněl. S oblibou jsem naň chodil do někdejší restaurace Pelikán naproti bývalému Domu potravin. To byla 15°a jako dezertní pivo byla moc chutná.