Záleží samozřejmě na tom, jestli se toto slovo píše s malým nebo velkým počátečním písmenem.

Varna je především velice důležitou součástí každého pivovaru, kde se po vzoru dávných alchymistů připravuje elixír blaženosti. Ve varně se mísí sladina s chmelem a pivo zde dostává svůj nenapodobitelný charakter. Pro laiky je tento proces pro přípravu nazrzlého moku nejdůležitější, ačkoliv i trochu informovanější pivaři vědí, že stejně je třeba přikládat váhu i rmutování, kvašení či zrání. Prostě když se pivo vaří, kolem to krásně voní. Samotné vaření se dostalo i do samotných výrazů – pivoVAR, BREWery, BRAUerei atd. Když pivovar roste, rozšiřuje především varnu. Tak i v našem regionu můžeme často vidět pozoruhodný jev, když minipivovárky zvětšují kapacitu varny na dvojnásobek i více. Znamená to, že se podniku daří. I tento fenomén má však své limity. Obchodně se může dařit i nadnárodním chemičkám, přitom jejich výrobky nejsou k pití.

Napíše-li se Varna s velkým počátečním písmenem, znamená to pro mne především název jistého bulharského města, které jsem v létě 1983 osobně navštívil. Našel jsem tam jakési dosti nechutné čepované pivo, ve kterém plavalo nějaké smetí a chtěl jsem od číšníka odkoupit jeden pro mne tedy exotický čtyřdecový kryglík. Vrchní mne nejdříve zkásl o tři leva a pak mi udělal zeď, abych si jej mohl v klidu ukrást. Stejně vzpomínám na noc v nedostavěné garáži a na úmornou skoro dvoudenní cestu zpět do ČSSR ve vlaku, kde nebyl řazen jídelní vůz a já musel při 30 stupňových teplotách vystačit s litrem Schweppsu, dvěmi pivy Okocim a sedmičkou brandy Sluneční břeh.

Někdy počátkem 80. let se změnila klasická mariánskohorská nálevna Na Vršovců na restauraci 3. cenové skupiny s názvem Varna. Podnik se zaměřoval na bulharské speciality, které tenkrát připravoval docela chutně a za levný peníz. Nejvíce mne však tenkrát zaujala kvalita točeného piva. Na čepu byl sice jen Ostravar 12°, ten však byl ošetřován i podáván s příkladnou péčí. Studený, s řízem a krásnou pěnou, která tenkrát, snad jako v jediné ostravské restauraci pěkně kroužkovala. K restauraci Varna se však ještě váže jedna vzpomínka. V létě 1982 přijel k nám na návštěvu strýc z Kopřivnice a já ho vytáhl na pivo zrovna do Varny. Pivo dobré, zábava slušná – urazili jsme odpoledne každý 5 kousků. Poté jsem zamířil ke své babičce se vykoupat, neboť na sídlišti Fifejdy zrovna probíhala sezónní odstávka teplé vody. V plně napuštěné vaně jsem zavřel oči a slastně se potopil. Když jsem se vynořil a oči opět otevřel, s hrůzou jsem zjistil, že vůbec nic nevidím. Kolem mne byla černočerná guinnessovská tma. Zkoušel jsem nezpanikařit. Třeba vypli proud, utěšoval jsem se. Z kuchyně však hrálo rádio. Na pokraji nervového zhroucení jsem vylezl z vany a našmátral kliku. Otevřel jsem koupelnové dveře. Ještě nikdy mi sluneční světlo srpnového odpoledne neudělalo takovou radost. Babička mi řekla, že se v koupelně občas spontánně povolí žárovka. Navíc používala rozhlas po drátě, který by snad hrál i při výpadku proudu. Už jsem si myslel, že i v procesu vaření piva mohou vznikat nějaké špatné a nebezpečné alkoholy.

Dnes jsem po letech Varnu opět míjel. Ostravar, Radegast, Kozel. A NEJSEM SI ANI VĚDOM, ŽE BY STÁLE NABÍZELI BULHARSKOU KUCHYNI. NEMĚL JSEM SEBEMENŠÍ MOTIVACI TAM VSTOUPIT.