Po úspěšné návštěvě diabetologa, kde mi naměřili tzv. „dlouhý“ krevní cukr 4,5 mmol, což jsou hodnoty zdravého člověka jsem usoudil, že mám právo si dát něco vícekalorického.

U Segala došel Arcivévoda ze Sv. Kopečku, ale vrchní vzápětí narazil černou 15° Hrobař ze západočeských Čižic. Světlý ležák z onoho pivovaru mne před nedávnem přílišně nenadchnul, tak jsem přistupoval k půllitru zpočátku trochu nedůvěřivě. Mok moc nevoněl, ale na druhé straně alespoň nejevil nepříjemné známky excesního karamelu. Když jsem se napil s potěšením jsem zjistil, že Hrobař je hořký. Takový až pivní lak na rakve. Chuť byla rafinovaná a otevřena pivařově fantazii. Jasně pivní charakter, trochu praženky, kávové alikvoty, ale jen tak zlehka. Ve druhém plánu nevtíravý odkaz na sušené švestky a křížaly. Možná kdyby chuť postupovala dále v této linii, degustátor by se dočkal i asociace na nahnilá jablka. U Hrobaře však naštěstí všeho bylo akorát…

Sololovského Permona mám docela rád. V čase jeho počátků jsem dokonce vážil dlouhou cestu do Lomnice u Sokolova, kde pivovárek zhruba před osmi či devíti lety začínal. Dnes vaří mnoho druhů a čile je rozváží po republice. V pivotéce Pivovarského domu Ostrava nám jednou přivezli zásilku 40 lahváčů pěti druhů přímo ze Sokolova. V tentýž den jsem prodal dva vánoční speciály, které se mi však záhadně neodečetly ze skladu. Naopak svrchňák P.I.P.A. šel povážlivě a nevysvětlitelně do mínusu. V našem realistickém světě má však vše své vysvětlení. V Sokolově prostě něco spletli s čárovým kódem. 18°Fakír jsem ochutnal rovněž U Segala. Pln předsudků jsem očekával chmelovou rozbušku, ale opět jsem byl mile překvapen. Silné pivo, ovšem bez výrazné evokace zbytkového alkoholu. Hořkost, ale ne přesmírová, slad, chmel i kvasnice v balanci tvořící neotřelou avšak důvěrnou chuť. Toho dne mi chmeloví siláci chutnali. Zapil jsem je 14° ipou od Valáška. Tam již byla příchuť trochu komerčnější, nicméně stále v normě.