Ve slepeckém ústavu v Jihlavě

Potkal jsem Jana Žižku s korunou na hlavě

Byl jsem překvapen neb zapomněl jsem málem

Že mezi slepými je jednooký králem

Tuto básničku jsem napsal při cestě vlakem do Jihlavy. Místní filmový klub mne pozval jako aktéra filmu Česká pivní válka na projekci s besedou. Je to trochu z ruky, avšak zaujal mne program dne. Mělo to být odpoledne plné degustací.

Hned po příjezdu jsem zamířil do kultovní jihlavské pivnice Pivní ráj. Celých 20 píp. Z některé tekl Pilsner Urquell, z jiné zase Kozel nebo dokonce Radegast, o kofole ani nemluvě. Přesto zbylo pěkných pár kohoutů na menší provozovny. Krakonoš, Chotěboř, Kozlíček a hlavně Popelín. Vedle desítky měli též polotmavou 13°. Už styl natočení piva napovídal, že jsem v tom správném podniku. Pivo vzorně chlazené a hustá pěna tak běloskvoucí, že mne i při umělém osvětlení oslepovala. Leč s pivem bylo něco divného. Odér i chuť mírně nakyslé. Vrchní se omluvil, ochutnal, vypustil z příslušného kohoutu zbylé pivo, pípu ihned propláchl vodou, narazil novou bečku, odpustil z ní skoro tři půllitry a pak mi přinesl nový klenot. Už snad ani nepamatuji situaci, kdy je pěna přímou součástí piva, kdy je opravdu tak vydatná, že by udržela pětikorunovou minci a chutná jako plnotučná šlehačka. Naštěstí tato nirvána ještě existuje. A nejde jen o um samotného čepování, ale též o příkladný přístup personálu.

O půl třetí jsem se setkal s provozovatelem klubu a jedním z jihlavských pivních turistů. Známe se již řadu let, zpravidla se potkáváme na pivních akcích, tak jsem věděl, že jsem v dobrých rukou. V blízké obci Zborná se nachází místní hostinec U lípy. Na malou vesničku poměrně slušný výběr alternativních piv. Vedle Bernarda na čepu regionální minipivovary. Zahajujeme světlou desítkou Ruprenz z nedalekých Uhřínovic. Příjemné pitíčko. Na desítku samá chuť. Sice ne úplně klasicky 100% pivní, leč zajímavá. Když si člověk uvědomí co za sajrajty vydávají za „desítku“ mnohé velké koncerny je mu až smutno. Dále je v pořadí dvanáctka lokálního domovarníka. Napiji se a konstatuji, že mi mok připomíná pivo ze zahraničí. Nejvíce z Německa. A mám pravdu. Pivo je částečně uvařeno z bavorského sladu. Zase jiná chuť.Na řadu přichází Kozlíček z Horních Dubének. Na Vysočině dnes už klasika. Od doby před více než pěti lety se tento nefiltrovaný ležák chuťově vytříbil. Trochu zhořknul, ale stále je spíše sladového charakteru.

Co teď? Nadšený majitel hospody nás zve do pivního sklepa. Krom toho, že u sebe točí piva z malých nezávislých pivovárků, také trochu homebrewaří. Ochutnáváme jeho výčepní sedmičku. Při degustaci si uvědomuji, že bych nevěřil kolik se vejde chmelu do jedné várky. Mok je nachmelen až brutálně. Přitom pouze žateckým červeňákem. Vůbec to nechutná jako sedmička. Lupulinu je tam tolik, že mne až štípou oči. Ale je to zajímavé. Dále okoušíme světlou jedenáctku a čtrnáctku. To je opět něco z úplně jiného soudku. Oproti silně chmelenému truňku chutnají téměř nasládle. Dokonce v nich cítím příchuť nějakého vánočního cukroví. Ve Zborné je to úplný chuťový koncert. Jen by to ještě chtělo více nasytit.

Přichází majitel Ruprenze. Chválí si, že se dílo daří a pivo se prodává v místních hospodách. V jedné dokonce instaloval tzv. Pivomat (viz internetové stránky). Je třeba se vrátit zpět do Jihlavy. Ale to ještě zdaleka není konec plodného dne. Je naplánovaná exkurze do jihlavského Ježka. Mladý pracovník na překvapivě vysokém postu nás provází provozem. Musím přiznat, že jsem nevěděl, že Ježek patřil v 90. letech Rakušákům. Tak takhle se dostal žlutavý Zwettler do naší republiky! Majitel pan Schwarz zrušil otevřené spilky a zavedl CK tanky, které samozřejmě fungují dodnes. Jihlava vyrábí dnes už hlavně 11°Ježka, kterého prý občas naředí i na 10°.Občas nějaký ten speciál, onehdy jsem pil velice chutné černé, pravidelně se vaří speciální světlá 18°Grand. Tento truňk si dobře pamatuji. V roce 2008 jsem jím končil pivní večer v Táboře. Jako osmnácté malé pivo mne docela dorazil a já se pak stal poměrně snadnou kořistí jedné své dlouholeté známé, se kterou jsem se tam setkal. Některá probuzení bývají strašná…Překvapuje mne, že Ježek pasteruje i sudové pivo. S tím by měli skončit.

Projekce České pivní války proběhla v komorním prostředí  kina Dukla. Přišlo asi 30 lidí. Už jsem se nemohl dočkat rautu, ke kterému se podával Ruprenz 11°. Jihlavské degustační dobrodružství jsem zakončil ve stylové suterénní pivnici opět lokálním Ježkem. Nádherný den. Jen jsem nestihl svého zamilovaného Ignáce z Radničního sklípku. Možná příště…