Radio Luxembourg bylo ještě v 70. letech 20. století i v socialistických zemích pojmem. Poslouchal jsem je a dokonce jsem se někdy i snažil nahrát některé jeho programy na magnetofonovou kazetu

To nebylo nikterak jednoduché. Většinou hrálo několik stanic najednou a navíc v těsné blízkosti Luxembourgu bublaly rušičky Svobodné Evropy. Pamatuji si, že v letech 80. už „letěla“ spíše Vídeň.

V Lucembursku jsem nikdy nebyl a nic moc o něm ani nevím. Znám snad jen Jana Lucemburského – otce slavného českého krále Karla IV., který padl v bitvě u Kresčaku. V Lucembursku se hovoří francouzsky a tuším, že to byl jeden ze zakládajících států zhoubné Evropské Unie.

Tento nevelký státeček však má na své ploše osm pivovarů. Pamatuji si, že jsem měl kdysi dávno možnost ochutnat jedno místní pivo – Bofferding, o němž jsem se však domníval, že je z Francie nebo z Belgie.

Před týdnem se mi dostala do rukou červená půllitrová plechovka s lucemburským pivem Mousel. Tento stejnojmenný pivovar se nalézá ve městě se jménem Diekirch, které zní dosti vlámsky) možná je nakonec Lucembursko stejně jako Belgie dvojjazyčné) a jehož historie sahá až do roku 1511. Obvykle k takovýmto produktům nechovám přílišnou důvěru. Mám zkušenost, že ve vakuované plechovce se obvykle nalézá truňk bez chuti, zápachu a zejména fantazie. Mousel splnil v podstatě to, co jsem od něj očekával.Dle informací se jednalo o pivo pilsnerovského typu s obsahem alkoholu 4,8% – čili taková nějaká naše 12°. Mousel byl docela vkusně hořký a zaplaťpánbůh se v něm nevyskytovala očekávaná příchuť ořezaných pastelkových pilin, což vždy svědčí o brutální pasterizaci. Mousel je pochopitelně pasterovaný, jeho chuť však není naštěstí úpně mrtvá a unifikovaná. Takové pivo na žízeň, které úplně neurazí, ale již za pár vteřin po polknutí ve vás nezanechá žádnou stopu.

Dle mého názoru plechovky (a velmi často i láhve) mnohdy i velice exotické provenience mají největší hodnotu pro sběratele. Mnohé takové pivní obaly působí cizokrajně a velmi často jsou i graficky dosti povedené. Vzpomínám kupříkladu na nádherné plechovky a pivní etikety od piv z Panamy opěvující samozřejmě lokální světově důležitý průplav. Bohužel však pivo jako voda. To samé platí i pro novoguinejské pivo South Pacific s nádherně vymalovanou rajkou na plechovce. Estetika a sběratelství je jedna věc – bohužel chuťové zážitky jsou úplně o něčem jiném.