Na letošní Štědrý večer jsem dostal nabídku učínkovat při sváteční večeři v hotelu s pivovarem Pod Kyčmolem v Horní Lomné

Nabídka to byla zajímavá, tak jsem ji přijal. Zvláště když mi slíbili večeři. Osazenstvo hostů tvořilo asi 10 českých občanů a asi 40 Poláků. Po několika letech jsem nejedl na Vánoce kapra s bramborovým salátem, nýbrž perfektně upraveného okouna s batáty.

Zajímavý byl i předkrm – tenká kolečka červené řepy, které vypadaly jako syrové plátky hovězího. Velice chutná byla i hustá rybí polévka. Musím přiznat, že na Štědrý den jsem hrával pouze na americké lodi a tam jsem s výběrem repertoáru nemíval žádné problémy. V měsíční záplavě amerických vánočních songů, které se na hosty pravidelně valily všemi představitelnými komunikačními kanály se management plavidla vždy snažil přísun těchto písní alespoň na Štědrý večer a další dva svátky regulovat. Avšak ředitel hotelu Pod Kyčmolem trval na interpretaci koled, kterých znám coby ateista asi 20, z toho asi 8 českých (i s texty) a kolem 12 anlo-amerických (instrumentálně). Ředitel si nejspíše představoval, že střihnu Českou mši vánoční od J.J. Ryby, k tomu mi však chyběl orchestr a sbor. Proto jsem zbytek večera vyplňoval kusy ze zlatého fondu klasické hudby. Polákům to bylo víceméně jedno, protože jejich vánoční „utwory“ jsem stejně neznal.

Nejpřínosnější z celého svátečního večera byla degustace místního piva Lomňan. Měl jsem již s ním pár minulých zkušeností a tak jsem své znalosti o této značce hodlal aktualizovat.

Světlá 11°byla dostatečně hořká, ale spíše než ušlechtilý chmel ve mne evokovala představu jarních vrbových proutků. Nápadná byla i její dosti bledá barva. Půllitr mi natočil hned 2x jeden mladičký Slovák. Poprvé jsem na pivo v pivnici čekal skoro 10 minut, podruhé v přísálí jídelny to zvládl najednou. Na světlém Lomňanovi byla nejzazímavější výrazná chlebovitá dochuť.

Ke tmavé 11°jsem se tohoto večera nedostal, ale měl jsem štěstí, neboť byla příležitost okusit místní speciál – vídeňskou 12°. Tam již byl zážitek přínosnější. Lomnická Vídeň byla jako z pivovarnických čítanek. Zakulacená sametová nahořklost, lehké stopy po karamelu, nevtíravé a homogenní doznívání, ale zejména krásná měděná barva, což oceňuji, neboť mnohé vídeňské ležáky mi připadají dosti světlé. Krátce zhodnoceno – pivo kvalitní, i když mu dle mého názoru chybí větší osobitost.

Nedaleko Jablůnkova se nachází i zajímavá příhraniční obec Hrčava. Kromě vlastního nářečí tam mají již i vlastní pivní značku, která se sice prozatím vaří ve Vojkovicích, ale je plánovaná brzká vlastní produkce. Takže se máme i v tomto odlehlém cípu našeho regionu nač těšit.