Ostrava bývala mrtvá o víkendech, jak pamatuji, už v 70. letech. Dnes abys ve svátek vůbec našel ve městě otevřenou hospodu.

Je pondělí 17. listopadu. Po krátké dopolední úvaze se rozhoduji oslavit náš svátek Demokracie v centru Ostravy. Mé plány jsou vcelku transparentní. Přidat se k nějaké protivládní demonstraci a pak to někde v knajpě zapít dobrým pivem.

Již cesta na Masarykovo náměstí je však podezřele mrtvá. Ještě ani u obchodního domu Horník neslyším hřímající hlas řečníka a výhružné mručení zfanatizovaného davu demonstrantů. Na samotném náměstí vidím mezi krámky postavenými u příležitosti blížících se vánočních trhů pouze pár potulujících se občanů, kteří očividně nedemonstrují. Nu což, říkám si, dění se nejspíš logicky přesunulo na prostranství před Novou radnicí. Avšak ani tady nic není. Nejspíš jsem přišel pozdě. Po Prokešově náměstí se procházejí pouze dva policisté. Možná jsou to strážníci Ječný a Ziegler, kteří se snaží bránit ve shromažďování lidu výzvami „neshromažďujte se“ a „rozejděte se“! Napadá mne, proč by zrovna Ostravané měli protestovat. Máme poctivou vládu, pracovitý parlament, slušného prezidenta, nezaměstnanost v Praze je necelých 0,5%, naše životní úroveň je už jen 6x nižší než v sousedním Německu a náš státní dluh ještě zdaleka nedosahuje 2 bilionů korun. Co mají říkat obyvatelé Sierra Leone? Dlouhá občanská válka, rebelové, kteří na protest proti vládě usekávali končetiny školním dětem a teď ta ebola! Hodlám oslavit to štěstí, že jsem se tam nenarodil, i když jsem celkem nedávno plánoval požádat zrovna v této zemi o politický azyl, kdyby se stal českým prezidentem Karel Schlafenberg.

Mám žízeň, avšak většina hospod po cestě je beznadějně zavřená. Hobit otvírá až v 16.00. Nejblíže je restaurace přímo v budově Nové Radnice. Marcela Lesníka alias Woodmana uznávám jako zručného podnikatele, který si zařídil v nefunkčním objektu v Martinově plně funkční rockový klub. Hodně fandím také jeho pivovaru, Garážmistra mám rád a vždy tento mok doporučuji svým známým i neznámým. Radniční restaurace, která nabízí skoro celý sortiment tohoto pivovárku je však příslovečným černým Petrem. Hospodu „Radnice“ 2. cenové skupiny pamatuji již od studentských let. V roce 1980-81 jsem tam chodíval na obědy a na pivo než jsem se rozumně přestěhoval do Rady. Jídla bez fantazie, drahá a bídně ošetřená plzeň, neochotná a drzá obsluha – tak vypadal lokál před více než 30 lety. V pondělí jsem si tam nejprve objednal martinovskou desítku. Pivo uvařené slušně, avšak naservírované při hraniční teplotě a při absenci nezbytné chutnosti. V restauraci je obsazen ještě jeden stůl, jakási rodinná oslava s dětmi, které se evidentně nudí. Jak se zabavit v tomto krajně nudném odpoledni? Dávám si malou polotmavou 11°a rozhoduji se později ji srovnat se stejným druhem ve Sportu, kde točí pivo z FM Moravy. Třetinka má zpoždění, prý pivo hodně pění. Pozdě lituji, že jsem si na Garážmistra nezašel raději do „malé“ Garáže.

Příchod do pivnice Sport mi na náladě nikterak nepřidá. Lokál je prázdný, jen kousek od dveří se krčí dva zakřiknutí hosté. Přímo u výčepu si objednávám polotmavou 11°. Toto mi chutná mnohem více. Za prvé mok působí mnohem čerstvěji a pak i v samotné chuti piva není cítit jen plošná „karamela“ (na rozdíl od přepáleného cukru je to záměrné srovnání s populárním pamlskem), ale probleskují i tóny charakteristické „moravské“ chuti, i když světlé mi chutná i zde určitě více. Mám štěstí, neboť mám příležitost hodit krátkou řeč s jedním z majitelů pivovaru. S radostí naslouchám, že pivovárek Morava má již skoro 25 odbytišť, z toho dvě v Praze. Jen tak dál!

Smutek z neutěšeného dne mne provází i v autobuse. Introvertův život sice bývá laděn do melancholična, ale někdy je přece jen nutné nějaké osvěžení. Mířím do vesnické nálevny U Freda. Staropramen nefiltr 13°už bohužel došel a na čepu je jen Granát, který chutná po shnilých jabkách. V zakouřeném šantánu však sedím ve společnosti místních občanů, kteří s napětím a hlučně sledují v televizi fotbalové utkání. Se zadostiučiněním konstatuji, že tady je svět ještě v pořádku.