Po dnešní degustační zkušenosti mohu říci, že piju i ten asfalt.
Kolegyně se vrátila z Norska, kde pracovala přes léto jako brigádnice ve městě Stavanger. Nezapomněla na mne a dovezla mi z této severské země lahváč. Přes svůj mladý věk ví, že by mne nějakým globálním Fryderlundem či jinou kvazi heinekenovskou sračkou příliš radosti neudělala. Proto mi přivezla třetinku moku, kterou v Norsku vaří v pivovaru Lervig Aktienbryggeri známá dánská firma Mikkeler.
Pivo se jmenuje George vs Brian a je to poctivý Imperial stout, který dokvašoval v sudech po calvadosu. Když jsem tento extrahutný truňk naléval do sklenice, fascinovalo mne jak se kapalina líně přelévala. Jakobych lil naftu, tekutý asfalt nebo třeba i černé olovo. George vs.Brian nedisponoval pěnou, což ještě více podporovalo iluzi vozovkové krytiny. Asi před šesti lety jsem narazil na Aljašce na Imperial stout vyrobený v místním pivovaru Alaskan. Ten měl bezmála 10% alkoholu. Ve srovnání s Mikkelerem to byl však slabší kus. Přes svou hustotu s charakteristickými chuťovými alikvoty černého rybízu nemůže dosáhnout superhusté konzistence Mikkeleru. Ten obsahuje úctyhodných 15%. Stupňovitost výrobce neuvádí, odhadoval bych to tak na 40°. Už slyším scénu z české hospody: Dáte si desítku, dvanáctku nebo čtyřicítku?
Pivo voní a chutná po všem možném. Ze stoutu má samozřejmě nevyhnutelnou porci černé kávy. V tomto případě však extra slazené – asi tak jak ji připravují zvrhlí Kubánci – silná a extrémně sladká melasa. Jablečné tóny jsou evidentní, lze vysledovat i záblesky vanilky a lékořice. Jakási recenze tvrdí, že někde v pozadí má tento stout i jakousi doplňující slanost, ale já jsem tam nic takového bohužel neobjevil, i když přiznávám, že v tak hustém roztoku je i lehký prostor pro degustační halucinace.
Přes jasnou sladkost má Mikkeler nahořklé a velice sametově jemné doznívání. Vysoké procento alkoholu prostupuje nekompromisně celou tekutinou a v závěru způsobuje příjemný hřejivý pocit a to i přes vychlazení na teplotu kolem 8°C jako silný svařák. Ideální pivo do kruté skandinávské zimy.
Mimoděk mne napadlo i srovnání s naším oficiálně nejsilnějším pivem 33°speciálem Old Bohemia z pivovárku U medvídků. Bohužel, tento výrobek byl jen a jen sladký a alkoholický, zatímco jeho dánsko-norský kolega překvapil svou pitelností, dehtovou hustotou a příjemnou chutí. George vs. Brian se vaří ve třech verzích – ještě dokvašované v sudech po tequile a po cherry. Ochutnal bych, ale zase jen po malém množství. Poopiční stav po těchto majestátných speciálech musí být dosti bolestivý.