Na dnešním pivním trhu si už zpravidla člověk může vybrat.Někdy je to však obtížné.
Před dvěma týdny když jsem odjížděl hrát na svatbu v Břeclavi byl jsem smířen s tím, že mne tam nějak extra chutné pivo nečeká. Tajně jsem doufal v místního břeclavského Kance neboPodlužana, nakonec jsem však vypil jen jeden Budvar (dle slov tamního výčepního jedenáctku???)a pak jsem do sebe nalil několik Páterů z Černé Hory. Jeden snad osvěží, ale pět kusů je naprosto zbytečných. Očekával jsem místní vyhlášené víno, ale do cesty mi vstoupila kořalka a to hned několik druhů. Když už jsem se konečně dorval k vytoužené vinné láhvi, sáhl jsem omylem po jakémsi sladkém vermuthu. Bílé z břeclavské oblasti jsem popíjel až když jsme kolem půlnoci balili aparaturu a to už jsem po celé bouřlivé noci na něj ani přílišnou chuť neměl.
Když jsem se chystal tento pátek na svatbu do Staříče,nic pivně-pozitivního jsem ani neočekával. V budově lokální myslivny bylo instalováno mobilní výčepní zařízení, ze které tekl výčepní Radegast. Co dodat? Jedno na žízeň a pak už konzumace s největším sebezapřením. Víno jsem nemohl najít, takže jsem svůj nepříjemný zážitek prokládal opět několika druhy lihovin, z nichž nejchutnější byla zhruba 60% domácí slivovice. Jediné co se mi na oné svatbě celkem líbilo byl fakt, že výčep fungoval jako samoobsluha a převážná většina samoobsluhujících se hostů si točila půllitra „na hladinku“. Nebrzdili tak frontu a mnozí z nich by v klidu mohli nahradit proradné čabraly z hospod v širokém okolí.
Druhý den dopoledne jsem měl žaludek poněkud na vodě, spíše však na nechutné nošovické osmičce. Večer jsem přijel na hřiště v Dobré u FM, kde jsme měli s kapelou vystupovat na Dni obce Dobrá. V okolí oné vesnice, jejíž dominantou je asi 200 let stará hospoda U Oráče – momentálně mimo provoz funguje několik minipivovarů jako je např. Koníček, Kohut, Morava neba Dolní Sklenov. Na akci, které se účastnilo snad přes pár tisíc lidí byl však pochopitelně na čepu jen Radegast. Ani žádný speciál, jen patoky z běžné produkce. Až do jedné ráno jsem s největším sebezapřením polknul jen tři kusy. Po koncertě nastala žízeň. Kolem druhé hodiny jsme s kolegy objížděli frýdecko-místecké hospody. Největší naděje jsem vkládal do pivnice U kocoura kde točí Vojkovice. Bylo však již zavřeno. V nevzhledné sídlištní knajpě podávali opět jen Radegast. Naštěstí měli v akci fernet za 18 Kč. To byl zase víkend!
Druhého dne odpoledne jsem se ve Vřesině u Hlučína stavil do hospůdky U Návratů na rohovskou 13°. Tím jsem utrejchy za poslední dva dny ve svém organismu alespoň částečně zneutralizoval. A jaké je poučení z tohoto krizového vývoje? Když se blaženě rozplýváme nad počtem minipivovarů v našem regionu a nad jejich pestrou nabídkou mějmě na zřeteli stále fakt, že nepřítel zosobněný nadnárodními koncerny stále ještě ovládá 95% trhu a že se přes dílčí porážky tak jednoduše nevzdá….
95% procent trhu zabírají, protože mnoho hospodských má prostě strach! Když jsem se rozhodoval, kam a komu nabízet naše pivo, tak jsem vycházel ze zkušenosti hospodského. Naplánoval jsem to tak, že oslovím malé hospůdky, štagastovského typu, kde hospodskému záleží na jeho hostech a komunikuje s nimi. Navíc hospůdky s malou výtočí, ale velikou kvalitou. Když má hospůdka malou výtoč, ocitne se na okraji zájmu velkých skupin, která takovou hospůdku vybaví malým reklamním balíčkem, výčepem a troškou skla a dál ji „trpí“ mezi svými dalšími hospodami. Chtěli jsme nabídnout něco podobného, ale s tím rozdílem, že dodáme kvalitní pivo, za dobrou cenu a navíc si budeme odběratele vážit a společně budeme šířit osvětu, budeme dělat akce se sládkem, akce se štamgasty atd. Bohužel jsem většinou narazil na STRACH a NECHUŤ cokoliv měnit a to i přesto, že se svým nadnárodním dodavatelem nejsou spokojeni. STRACH s toho, že naštve štamgasty a že přestanou chodit. Ve většině případu berou nadnárodního dodavatele jako toho, kdo jim přivádí hosta. Je před námi ještě velký kus práce, než zarytý příznivec piva nadnárodního dodavatele pochopí, že na pivu v bečce, která má stanovenou dobu trvanlivosti 9 měsíců, je něco divného, navíc s tím, že takovéto pivo se může skladovat kdekoliv, aniž by došlo újmy. Dlouhá cesta to ještě bude!
Jedna věc je konzervatismus hostů, druhá bohužel lenost a omezenost majitelů hospod. Ale přestaňme žehrat a pohleďme na statistiky. Před cca 20 lety byla u nás minipivovarů jen hrstka a mnohé z nich za pár let zanikly. Dnes je jich asi 230 a jedou. V kulturních městech je možno se s jejimi výrobky pravidelně setkávat. Samozřejmě, že nadnárodní chemičky se snaží udržet svůj kus koláče za každou cenu a tak nám budou lhát a uchylovat se ke špinavým praktikám. Něco se však děje. Mnohý český pivař už přestal být omezeným shnilým chlastometrem a začal se cílenou konzumací pivně vzdělávat. I když je to jen v řádu procent, nadnárodním monopolům klesá výstav a podíl na trhu vzhledem k drobným výrobcům. Proto se dnes snaží oslovit mnohé své mizející zákazníky novými speciály, což zde bývala před zhruba 10 lety ještě věc nevídaná. Nerentuje se jim však samozřejmě výroba v malém, tak i speciály vaří masově se všemi nešvary jako je šizení na surovinách, urychlování kvašení a zrání, pasterizace apod.
Věřme, že v blízké budoucnosti se ručička pivního indikátoru ještě více vychílí směrem ke kvalitě.
Mé mnohaleté zkušenosti obchodního zástupce malých pivovarů mi říkají, že právě ty malé hospodůdky štamgastovského typu jsou nejhorší na prosazování nějaké změny. Naopak doporučuju větší hospody, kde chodí různí lidé s různými chutěmi a kde jsou majitelé pod tlakem konkurence, se kterou musí bojovat o zákazníky.
Hospodský někde na dědině tuto potřebu nemá, protože Franta, Pepa, Vašek a Tonda na těch svých osm kusů vždy přijdou (protože nemají kam jinam). Tak proč měnit něco, co funguje.
Ahoj Martine,tento příspěvek mě přímo mluví z duše.nadnárodní moloch má své drápy proklatě hluboko zaseklé v tomto kraji a nemíní ucuknout ani o píď!Proto je na lidech jako jsi ty ,aby šířili pivní evangelium mezi lid neznalý!!
Pivu zdar