V roce 1775 došlo v dnešním Chlumci nad Cidlinou k rozsáhlým selským bouřím, které ovšem skončiliy porážkou hnutí za zrušení roboty.

Na oficiální zrušení nevolnictví si chlumečtí museli počkat až do josefínských reforem v roce 1781. Dnes čítá Chlumec asi 5000 obyvatel a nedávno tam otevřeli nový minipivovar. Přímo do Chlumce nad Cidlinou jsem se rozjel včera vůbec poprvé. Cestuje se vlakem do Pardubic, pak do Hradce Králové a nakonec do cílové stanice, která je na trase do Prahy. Na nádraží jsem zahlédl od pohledu zvenčí sympatickou hospůdku s reklamou na nymburské Postřižinské. Bylo bohužel beznadějně zavřeno. Během zhruba kilometr a půl dlouhé cesty do centra jsem potkával samá neutěšená loga – Pilsner Urquell, Kozel nebo Staropramen. Na jednom zchátralém stavení jsem zahlédl ceduli Konrád, jednalo se však o jakýsi rockový klub, který se otvírá až večer.

Místní pivovárek U sedláka se nachází poblíž náměstí vedle lidového hotelu Astra. Provozní doba je nadějně označena 9.00 – 3.00. Je to však bohužel pozůstatek bývalého provozu, dnes je hospoda otevřená od 13 do 01. I to v podstatě stačí.

Předtím se tu točila plzeň, v současnosti jsou na čepu 4 druhy místního piva, které se jmenuje Sedlák. Ignoroval jsem zahrádku a krátce po jedné jsem usedl do interiéru pivnice. Zase bohužel sám. Krátce na to vběhl do šantánu řádně podnapilý člověk, který něco naprosto nesrozumitelně vysvětloval obsluze, pak si zaplatil jedno pivo a aniž by se jej vůbec dotknul, utekl bez napití.

„To on tady dělá pořád“, komentovala toto netradiční jednání hospodská. Je to marné. Každá správná hospoda má svého obecního blázna. Desítka byla hutná a výživná. Hořkost tak akorát, příjemný kvásek a chlebovité doznívání. Klasika. Polotmavá 12°byla vpodstatě taková, jakou jsem ji očekával. Nasládlá, lehce karamelová s relativně nižší hořkostí a příchutí trochu do ovoce. Typický mok pro ženy nebo velmi sváteční pivaře. Tmavou 13°jsem tudíž čekal sladkou, ale její hořkost mne překvapila. Pražené zrno, lehoučký dotyk mocca – příjemný malvaz. Pšeničné svrchně kvašené pivko bylo jako z čítanek. Předpokládané banánové tóny a příchuť exotických koření byla tam. Všechna piva jak mají být, do budoucna bych snad jen očekával větší osobitost. Místní sládek je však velmi mladý a zatím se asi snaží postupovat přesně podle čerstvě získaných zkušeností, což je správné.

Vlak z Hradce do Pardubic měl zpoždění, takže jsem se nedostal do pardubického pivovaru na nějakou pernštejnskou specialitu. Musel jsem vzít za vděk lahvovou desítkou na nádraží. Výlet se mi líbil a Sedláka mohu doporučit. Prozatím je však k dostání pouze v Chlumci nad Cidlinou.