Když jsem přijel do Českého Krumlova (CK) poprvé před třiceti lety, město mne potěšilo svou krásou a poklidnou atmosférou.

Některé objekty byly snad trochu zchátralé, ale cítil jsem se tam dobře a v místní pivovarské hospodě přímo v centru města jsem urazil hned 6 kousků. Krumlovské pivo se tenkrát jmenovalo Šumavský ležák a bylo velice chutné. Dnes je CK celý zrekonstruován, vše je jako z cukru, načančané a září novotou. V celém katastru nenaleznete snad ani metr čtvereční, kde by nestála nějaká drahá restaurace nebo obchod s kýčovitými suvenýry. Na cestu se doptáte právě jenom tam, lidé na ulici jsou z 80% cizinci, kteří ani český jazyk neovládají. Do CK vyslala už Čína své kolonizátory jako předsunutou hlídku. Jsou ve městě všude. Znám viníka tohoto stavu, kdy se člověk cítí jako cizinec ve vlastní zemi. Je to UNESCO, které před několika lety zařadilo CK na seznam svých chráněných památek.

Idylka laciného pohostinství končí těsně před vstupem do historického centra, před tzv. Budějovickou bránou. Hostinec U Dušků nabízí pivo za křesťanské ceny, kávu za 15 Kč a cenově dostupné pokrmy. Dále už jsou ceny vhodné jen pro valutové cizince. Bohužel 10°Eggenberg za 22 Kč je velice obtížně pitelná. Výčepní dělá co může, ale někdo mu to už tak uvařil…Pivovarská hospoda již v centru nestojí. Ani bych v současnosti onen objekt nenašel. Naštěstí budova starého tradičního pivovaru, který uvádí jako rok založení 1560 hostí příjemnou restauraci, jenž otevírá klasicky v 10.00. Nefiltrovaná 12°je slušná, i když mohu zodpovědně říci, že piji lepší mok určitě každý týden. Ale dobrý čep a klouže do krku. Mnohem chutnější je však černá 12°(nejspíš filtr), která mimo CK nebývá příliš k dostání. Hořkosladká chuť, prolínající se příchuti karamelového a praženého sladu, vkusné chmelení – prostě paráda. Něco mi říká, abych tam zůstal déle, ale já nedbám. Povinnost je povinnost.

Pivo Glockner ze Svachovy Lhoty – Mirkovic čepují v podniku s názvem Hostel 99. Za normálních okolností bych pochopitelně nepáchl do objektu, ze kterého se do telefonu informační služba ozývá anglicky. Avšak Glocknera je třeba prozkoumat. Stejně jako po celé tři předchozí dny, v lokále Hostelu 99 kolem poledne nikdo nesedí. Mladá servírka mi přináší půllitr s Glocknerem téměř okamžitě. Je to nefiltrovaný 12°ležák. Při dopadu sklenice na stůl mám dojem, že je mi naservírováno akvárium. Miriády bublinek intenzivně stoupají ode dna k hladině a tento proces neutuchá po celých cca 20 minut, co se tuto přesycenou kapalinu snažím pozřít. Jinak pivo by bylo dobré. Spíše sladovější s až extrémně dlouhou chlebovou dochutí. Takové mám rád, bohužel v tomto skupenství je obtížné si jej řádně vychutnat. Pár chlebů s tzv. domácí paštikou, což je podle mne pasta ze supermarketových konzerv s trochou brusinkové zavařeniny stojí plných 99 Kč. Pivo za 40. Ptám se servírky na původ agresivních bublin a je mi řečeno, že si ještě nikdo nestěžoval. Dle toho usuzuji, že Hostel 99 navštěvují samí mezinárodní pivní znalci (zejména ze spřátelené Číny) a já jsem ten kverulant, kterému není nic vhod.

Cesta zpět na sever byla zpestřena zpožděními vlakových přípojů a náhradní autobusovou dopravou. Musel jsem vydržet 6 hodin bez piva. Nechápu proč není ve vlaku Plzeň – Brno zařazen jídelní a nápojový vůz.