České Budějovice (místně Budějice, 2. pád Budějc) nejsou jen městem Budvaru a Samsona. Možno tam najít piva z lokálních minipivovarů.

Po takřka katastrofální návštěvě Jindřichova Hradce jsem si potřeboval spravit chuť i náladu. Hned ráno mne čekala opět více než tříkilimetrová cesta na železniční stanici Počátky – Žírovnice, která se však nalézá v obci Stojčín. Po cestě mi zastavil bodrý traktorista a já se tak poprvé v životě svezl tímto ušlechtilým strojem. Naproti nádraží kde jsem si při čekání na vlak připadal jak ve filmu Tenkrát na západě stojí hospoda U Johnnyho. Přistoupil jsem k výčepu, který byl v takovéto díře otevřený již nejpozději od 9 ráno.

„Co to bude? Vodka?“ otázal se mne urostlý výčepní, nejspíš samotný Johnny. Divil jsem se, kde na to přišel než jsem si vzpomněl, že toto pohostinství bylo předchozího podvečera mou občerstvující zastávkou na sedmikilometrové trase z Popelína do Počátek. Po bezmála 14 pivech jsem na to skoro zapomněl. Nakonec jsem si objednal Staropramen 10°. Při vzpomínce na desítku z Popelína mi bylo do pláče.

Přesně před 30 lety jsem objevil v Budějovicích hospůdky U Černého koně. Bohužel, nikdy se mi nepodařilo tam posedět. Až teď jsem si udělal čas. Objekt z 16 století markantně zrekonstruován v roce 1914 funguje již 100 let jako rázovitá pivnice. Kdysi tam bývalo třeboňské, teď už však dlouho Protivín. Platan, kvasnicová 12°a černý Merlin. Dobře ošetřené, porce buřtů na černém pivu nešla sníst, asertivní a hbitý personál. Tak si představuji pořádnou hospodu. Na zdech historické dekorace, z nichž mne nejvíce upoutala cedulka nejspíše ze 70. let s cenami točených piv: 11°- 2,50,-, 14°- 3,80,-.

Nový minipivovar Krajinská 27 se nachází v objektu, kde se jako v právovárečném domě vařilo pivo jižv roce 1482. Snaha o návrat k tradici je chvályhodná, osobně se mi však nové řešení interiíru restaurace příliš nelíbilo. Vysoké židle a stoly ze světlého dřeva na mne působily rušivě a nevyhovovala mi ani moderní nerezová kuchyně, která je vybudovaná přímo za výčepem a není od něj nikterak oddělená. Jinak však obsluha vzorná a pivo slušně natočené. Desítka byla hodně hutná a kdyby mi někdo nakecal, že se jedná o 11°ležák, asi bych mu uvěřil. Jinak však dosti kalná barva a jen krátké prvoplánové doznívání. Opět jsem si vzpomněl na nedaleký Popelín. Krajinská 12°však neměla chybu. Tmavě zlatavá barva, přiměřená hořkost a hlavně s krátkým zpožděním vyplavala na povrch jakási podprahová kořeněná příchuť. Toho by se dalo vypít dost v případě, že by po mne nechtěli za půllitr plných 45 Kč. Během mé asi hodinové návštěvy byl lokál skoro prázdný a na terase sedělo pár cizinců, pro které převážně je tento podnik určen.

Na Kněžínka z Nových Dvorů jsem se vypravil do restaurace Life is Dream. U výčepu tři nudící se číšníci, prostory žalostně prázdné, jen matka jakýchsi českoamerických dětí vysvětluje svým potomkům česky proč je had nebezpečný („Mami a proč je had dangerous?“). Pivo chutné, avšak v takovémto depresivním prostředí na něj skoro nemám chuť a brzy odcházím někam mezi lidi.

V hospodě Malý pivovar také není zrovna narváno, leč šantán disponuje krásnou tradiční atmosférou. Objednávám si vzorně natočený kroužkový Budvar za 36 Kč. Levnější to v centru asi nebude.

Singer pub otevírá až v 17.00. Atmosféra spíše hudebního klubu, chlápek za výčepem mi připomíná spíše zneuznaného undergroundového umělce nežli poctivého výčepního. Vedle obligátního Prazdroje a Budvaru je na čepu též místní minipivovarský výrobek Beeránek. Je to polotmavá 11°, které nelze nic vytknout ani za nic pochválit. Na rozloučenou ještě ochutnávám světlou 11° Žumberk od Nových Hradů. Spíše sladové a výrazná chuť po kvasnicích. Ztrácí se chmelovitost a ani doznívání nic moc.

Úkol splněn. Objevil jsem 3 nové jihočeské pivovárky. Večer však zakončuji v prokádrované pivnici U Černého koně.