V životě pivaře jsou bohužel dny, kdy se přes všechnu snahu nenapije dobrého piva. Zrovna toto se mi stalo v Jindřichově Hradci.

Den už začal podivně. V bufetu mi paní Krobijánová málem otevřela láhev Poutníka, který měl zhruba 18 stupňů. To jsem ovšem ještě netušil co mne čeká později….

ČERNÝ OREL A ZELENÉ JABLKO

Pivovarskou restauraci Černý orel v Jindřichově Hradci není složité najít. Lokál vypadá draze a je to pravda, O půl dvanácté jsem byl u výčepu sám. Podnik inzeroval čtyři druhy piva, na čepu byla pouze dvě. Mladý výčepní mi poměrně fortelně natočil půllitr 12. Na první napití standard, ale ihned mne překvapil jakýsi atypický buket. Chvíli mi trvalo než jsem jej odhalil. Nebyly to žádné květiny, nýbrž zelený bonbon Bon pari zelené jablko,. Toto skutečně do piva nepatří a mou degustaci to dost rušilo,Brzy mi však došla mnohem zhoubnější věc. Pivo bylo příšerně přesycené. Žádný kompresor nebo biogon, ale poctivý CO 2. Už po dvou deci jsem měl pocit, že prasknu. Bylo mi vyloženě fyzicky zle. Proč to ti diletanti dělají? Svrchně kvašenou a chutově zajímavější 14 jsem kvůli latentní bublinám ani nevychutnal. Černého orla jsem opouštěl s nepříjemným tlakem v žaludku.

KDYŽ TO NEUMÍŠ, TAK TO NEDĚLEJ!

Po zdravotně nebezpečném zážitku jsem potřeboval více než půl hodiny pauzu. Pak jsem potkal svůj osud. Vstoupil jsem do minipivovaru U pánů z Růže. Vyděsila mne již velice netradiční barva 10. Pivo bylo bledé a skoro béžové. Něco podobného jsem viděl naposledy před 8 lety v Albánii. A jak tato desítka Jindřich chutnala? Příšerně. Byla jaksi nasládlá a byla cítit jako po nevymytých trubkách. Žádná hořkost nebo doznívání. Desítka s dodatečným přidáním kvasnic byla podobným dryjákem.Tak to dopadá, když se kvasný proces vymkne z rukou. Snad alespoň ta 12 bude lepší, říkal jsem si optimisticky. Opak byl pravdou. Podobný utrejch, jen jakoby do něj někdo nakapal trochu citronu. Vrací se mi asociace na mé dětství, kdy mi matka podávala proti kašli ocet s cukrem. Skutečně odporné. Při vší toleranci tento výrobek  nemohu pochválit. Mám vynadat nevinné servírce? Nemám vůbec energii cokoliv řešit. Mohl bych si nechat zavolat sládka a dát mu napít. Bohužel některé minipivovary naší pivní scéně moc dobré jméno nedělají.

ÚTĚK Z JINDŘICHOVA HRADCE

Do odjezdu vlaku zbývaly dvě hodiny, Co dělat a hlavně co pít. Kdybych to věděl mohl jsem raději jet do Kamenice nad Lipou. V mé kdysi oblíbené hospodě U Václava mají Kozla, instantní kafe tam stojí  celých 25 korun a zavírají v 16 hodin. Neslýchané. Protější knajpa s Platanem je zavřená. V jedné kavárně točí Kout na Šumavě, ale ta zase až v 16 hodin otvírá. Ve stavu legislativní nouze neutralizuji svůj traumatický zážitek Klášterem a Lobkowiczem. Nic moc, ale vše je lepší než béžový Jindřich. Na závěr ještě jeden Regent u nádraží a pak již konečně na vlak. Pryč odsud.

Vlaková souprava ze záhadných důvodů končí v Popelíně. To mi vůbec nevadí. V útulném pivovárku U Zemanů se málem neovládnu a políbím práh, Tak má chutnat správná desítka! Stálo mi to za to? Proč jsem tam vůbec jezdil?  Hospody prázdné, pivo špatné a dokonce až zdraví škodlivé. Na druhé straně některé životní zkušenosti jsou k nezaplacení,