Tyto stránky jsou převážně pivní. Někdy mám však nutkání rozebírat i jinou problematiku, zvláště když jsem dotyčný obor kdysi oficiálně studoval.

Důvodů proč nenavštěvuji světoznámý umělecký festival Colours of Ostrava ačkoliv jsem diplomovaným hudebníkem je několik :

1. Trpím klaustrofobií, homofobií, agarofobií, xenofobií a muzikofobií a ve specifickém prostředí festivalu se nachází spousta spouštěčů (triggers) těchto nezáviděníhodných duševních maladaptací.

2. S ekonomických a hlavně morálních důvodů odmítám finančně přispívat vychcaným organizátorům na jejich gigantické honoráře a drahé zahraniční dovolené.

3. Výběr interpretů a žánrů se mi jeví nezajímavý a předražený. Přestože převážnou většinu performujících umělců neznám, z některých propagačních spotů si dokáži i v případné opilosti udělat relativně střízlivý úsudek.

Dnes ráno na TV programu ČT 24 vystoupilo progresvní duo DVA. V civilu se jedná o zhruba 30leté manžele Kratochvílovy. Pan Kratochvíl hrál na kytaru opatřenou kapodastrem po dobré 3 minuty stále stejné 3 akordy (my zasvěcení to nazýváme „okresní kila“), zatímco jeho manželka šveholila ve vymyšleném jazyku jakési pseudo dadaistické texty. Když popadla klarinet i hluchý musel poznat, že dva živé nástroje tragicky neladí. Výkon jak ve 3 ročníku ZUŠ. Do toho samozřejmě playbackové všudypřítomné loopsy. Přítomný hudební kritik se však při tomto diletantismu mohl poejakulovat blahem. Pak zazněla unylá a harmonicky i melodicky profláknutá píseň v podání relativně nové formace Lake Malawi. Načechraný, sladký, narcistický a evidentně intenzivně navoněný mladík hulákal buzerantskou fistulí v dvojčárkované oktávě jakýsi tklivý anglický text za doprovodu kytary a kláves zn. Nord. Údajně tito umělci hrají i v zahraničí. Jakoby v UK či USA neměli dost svého smetí. Poctivá hudba jde prostě do prdele a my, co nás to irituje máme naštěstí stále možnost na takovéto paskvily nejít.

4. Co je při mém bojkotu Coloursu nejvážnějším důvodem je hrozba nuceného popíjení Radegastu nebo Ostravaru. Tyto dvě chemičky spolu posledních pár ročníků vehementně bojují, jsou to však příslovečné žabomyší války a já osobně nepřeji žádné ze znepřátelených stran.

Asi nejsem Ostravák. V životě jsem nebyl na šachtě, vyhýbám se opilým horníkům, nemám rád Nohavicu, nechodím na Stodolní a už vůbec ne na Colours. Asi budu brzy vyhoštěn do nějakého jiného, doufám, že do signifikantně méně urputného města.