Málokdo si u nás spojí Itálii s dobrým pivem. Tato země mne iritovala ve druhé polovině 70. let kdy frčely kožené bundy, hity Umberta Tozziho a na Italy si hrála většina českých cigánů.

Pak jsem v dubnu 1979 navštívil v Havířově koncert zpěváka Druppiho a hlavně jeho výborné kapely a Itálii jsem vzal trochu na milost. Nicméně nikdy by mne nenapadlo cestovat tam za pivem.

Tento předsudek jsem si ještě potuploval v letech 1990, 1999, a 2003, kdy jsem tuto zemi několikrát služebně navštívil.Italské hospody vypadají jako cukrárny a když tam seženete pivo, tak je to vodnaté Moretti či Peroni. Občas nějaká holandská, německá či belgická komerční značka. Letos jsem však na internetu objevil spoustu inzerovaných minipivovarů. Těšil jsem se na novou zkušenost a svůj výzkum začal v sicilském Palermu. Oficiální pivovar leží v nedaleké Messině, stejně jsem však dlouho pátral marně. Až před honosným palermským divadlem jsem uviděl nadějnou ceduli zvoucí do blízkého baru na Mok Ales. Takže začnu italskými ejly, těšil jsem se a vstoupil do cukrárny. Hele pípa – avšak neteče z ní svrchně kvašený Mok Ale, nýbrž stolní víno. Kvůli tomu jsem tu nepřišel! Požaduji pivo a starý cukrář za barem mi podá za 1,5 EUR třetinku italské průmyslové břečky Forst. Trochu hustší než Peroni, ale nic moc. Posléze jsem si všiml na zástěře jednoho z číšníků loga podniku. Pod nápisem Mok Ales byl obrázek kouřícího šálku a dodatek Café. Stal jsem se opět obětí selektivního myšlení.

V přístavu na vzdáleném předměstí Říma Civitavecchia jsem původně nechtěl ani vylézt z lodi. Vzpomínal jsem, kterak jsem se před 10 lety zrovna strefil do siesty, líní Taliáni pospávali a já jsem marně hledal otevřenou hospodu nebo alespoň obchod s lahváčem. Nakonec jsem do města přišel, znuděně se prošel ulicemi a hodlal se urychleně vrátit. Zaujalo mne však logu bavorského pivovaru HB (Hofbräuhaus). No nic, řekl jsem si, dám si alespoň jedno německé. V lokále vedle výčepního a majitele v jedné osobě nikdo nebyl. Půllitr světlého stál celých 5 EUR a šéf se se mnou dal do řeči. Byl to mimochodem rovněž sběratel pivních lahví a jenom z ČR měl prý ve své sbírce skoro 70 exponátů. Zeptal jsem se ho na místní minipivovarskou scénu. V Římě jsou prý 4 minipivovary, v okolí asi dalších 6, ale nejbližší je z města asi 30 km. A což takhle nějaká pivotéka? Měl jsem štěstí. Pivotéka s neskromným názvem Beer World se nalézala asi jen dva bloky od německé knajpy. Nevelký obchůdek s rozměrným suterénem skýtal to, co jsem si ve svých představách o nových italských pivech vysnil. Regály s desítkami místních značek. Ceny mastné – třetinka minipivovarského produktu stála kolem 4 EUR a sedmička zhruba od 8 do 20, přesto jsem ani na chvíli nezaváhal. Zeptal jsem se na možnost přímé konzumace přímo v obchodě. Prý by se to nemělo, ale Itálie je země neomezených možností a despota Mussolini je už 70 let mrtvý. Hned u první flašky mne udivil její dokonalý design. Je to marné – Italové. Žádné plastové petky, ale kvalitní pivní sklo, které i samo o sobě prodává výrobek. Zhruba 13°Tower pocházela z minipivovaru přímo v Civitavecchii a byla fantastická. Chuť mi něco připomínala, až po chvíli jsem zjistil, že do tohoto piva je přidán menší podíl nakuřovaného sladu. Majitel krámku Andrea se skromně přiznal, že toto pivo uvařil on sám. APA Runner Ale byla vzorným reprezentantem svého stylu a i stout Kamun s přídavkem ovsa byl velice lahodný. Neodolal jsem a ochutnal i velmi silné ječné víno Extraomnes Straff s plnými 9,5% alkoholu. Alkoholicky lehce předimenzováno, v chuti však žádný štiplavý líh ani vlezlá sladkost. Bravo Italia!Blíží se však čas siesty a Andrea začíná být nervózní. Kupuji tedy ještě jednu sedmičku sebou.

Po půlnoci jsem si láhev z názvem Almond 22 otevřel. A málem jsem se rozplynul blahem. Byl to silný ležák s 6,9% alkoholu s přídavkem medu. Na tu rozehranou konsonantní harmonii chutí a vůní budu ještě dlouho vzpomínat. Bylo to něco mezi superkvalitním ležákem, vkusným ejlem a druhoplánové lehoučké aróma medu bylo tou pověstnou kandovanou třešinkou na dortu. Prostě radost a lahoda. Pozdě jsem litoval, že jsem si nekoupil oněch piv více.

Takže zpráva pro potenciální rekreanty, kteří se chystají v létě tuto jižní zemi navštívit. Je tam určitě co objevovat a co pít, dá to jenom něco hledání.