Nastoupil jsem do trolejbusu č. 106 a ucítil jemnou vůni. Co mi to jen připomíná?
Asociace byla poměrně jasná. Poštovní známky. Ale ne ty, které koupíte na poště a přilepíte na dopis, nýbrž ty exkluzivní kusy z prodejny Poštovní filatelistické služby zkr. POFIS, kterou jsem coby mladý a možná i nadějný sběratel v 70. letech hojně navštěvoval. Pestrobarevné známky s udáním země původu jako Panama, Manama, Ras-al-Khaima, Guinea Equatorial nebo Antigua s tématy sportů nebo přírody nás jako školní mládež fascinovaly a byly jsme za ně ochotni nabídnout nevzhledné rakousko-uherské kolky z roku 1919 s přetiskem Československo.
Vzápětí jsem však zbystřil. Tak přece nevoněla prodejna POFIS, ale byt mého spolužáka ze základní školy Zvonára. Pamatuji si stále vůni vyhlášeného obchodu TUZEX s modely automobilů MATCHBOX a rovněž onoho bytu, který se nalézal na stejném sídlišti kde jsem bydlel já. A jak souvisí příbytek Zvonárových s poštovními známkami? Ještě než jsme došli do naší bigbítové fáze, kdy jsme si se spolužákem vyměňovali magnetofonové nahrávky, věnovali jsme se příležitostně v jeho bytě filatelii. A na vůni onoho prostředí jsem si dokázal vzpomenout i po déle než 35 letech.
A jak toto vše souvisí s pivem? Chuť piva, stejně jako chuť jiných nápojů a pokrmů je kombinací chuťových, ale především čichových vjemů. V chuti rozeznáváme základní čtyři kategorie rozlišitelné tímto smyslem – sladká, slaná, kyselá a hořká. Od roku 2000 se k této škále řadí i záhadná chuť umami, která přišla z rozmlsaného Japonska. Obecně pivo může být hořké (to je nejlepší), nasládlé, hořkosladké, nakyslé(to není moc dobré)či dokonce i lehce slané (popovická 10°v 80. letech). Za všechny ostatní přívlastky však vděčí našim čichovým ústrojím. Takto objevíme v pivu výraznou příchuť chmele, zrna, chleba, ovoce, fenolu, korku, květiny a kdoví čeho ještě. A do toho výrazná hořkost, či nasládlost.Čichové asociace jsou podivuhodné a provázejí nás po celý život. Při podnětu v nás vyvolají vzpomínku na parfém blízké osoby, ale též na mokrý písek u mariánskohorského hřiště nebo suchý záchod na strýcově chalupě. Tvrzení pivních „odborníků“ že chuťová paměť (jak nepřesný je již tento výraz) trvá 10, 7, nebo dokonce jen dva roky je scestný výmysl, který má ospravedlnit jejich prznění klasických pivních značek. Čili jinými slovy – jejich současné výrobky šizené na surovinách, nařeďované vodou a urychlované při zrání a ležení jsou stále stejně kvalitní a chutné, blbí jsme pouze my spotřebitelé, kteří jsme nenaletěli na jejich lživou reklamu, neboť jsme ztratili svou chuťovou paměť. A tak závěrem jen stručné konstatování, které jsem asi před třiceti lety vyčetl na jedné komunistické protiimperialistické nástěnce: Poznej svého nepřítele!