V říjnu 2012 mne tam pozval osobně velkovýrobce Heineken. Letos jsem toto krásné město navštívil na vlastní pivní pěst

Od přístavu je nejblíže do vykřičené čtvrti Red Light Secrets. Je půl jedenácté a některé hospody teprve otvírají. Úzké uličky jsou malebné a všude voní tráva (ta z konopí). Vím, že v Amsterdamu je skutečně z čeho vybírat a tak si hodlám stanovit plán. Jedna z hospod nabízí i levné ubytování (to jako zaměstnanec lodní společnosti nepotřebuji), ale na čepu je jakési pivo Maneblusser z belgického městského pivovaru v Mechels. Slušné, ale je třeba jít dál. Jak jen se jmenuje ta knajpa, kde jsme ochutnávali produkty z různých holandských minipivovarů na účet Heinekenu? Myslím, že Biermann. Na informacích mne posílají do Beer Tempelu, kde mají prý 30 funkčních píp s americkými minipivovary. Otvírají však až o půl třetí. Jiný zaměstnanec turistické informační služby o místních minipivovarech nic neví. Když se ho ptám na De Molen, tak mne posílá do nějakého větrného mlýna, kde však, myslím je pouze expozice větrného mlynařství a žádný pivovar. V malé hospůdce nalézám příjemný stout Schans, silný Texels Triple a hlavně láhvový Lambic Boon Gueze. S rostoucím věkem se zřejmě mění chutě. Ještě zhruba před 10 lety jsem se vyjádřil o lambiku, že chutná jako dýňový kompot, ale teď mi začíná chutnat. Pivo je to trpké, perlící bez klasické pivní příchuti, ale má zajímavé doznívání a určitě stojí za to se na chvíli přeprogramovat a ochutnat. Gueze se vlámsky vyslovuje nějak jako „chéš“ a údajně to značí nějakého nejspíš středověkého válečníka.

Samozřejmě, že Bierman je ve skutečnosti Wildman a číšník mi podává náležité souřadnice. V přelidněném centru města potkávám hospodu s neobvyklým logem na sklenici. A hle! Další minipivovar. Jmenuje se De Bekeerde Suster a nabízí hned čtyři druhy vlastního piva. Ochutnávám 6,2% Blonďatého Lazebníka, chystám se ještě na pšeničňák Witte Antonia, ale nakonec dávám přednost minipivovarským značkám z Rotterdamu a Utrechtu (to slovo zní jako utrejch, ale pivo je tam dobré).

Krátké zdřímnutí na lavičce v parku doplnilo energii a jsem připraven na finále. Uprostřed rušného náměstí stojí kovové monstrum se čtyřmi žlaby. Jste-li exhibicionisti, můžete se tam na veřejnosti vymočit. Wildmana jsem nakonec nalezl a svou holandskou pivní exkurzi jsem uzavřel čtyřmi lokálními značkami. A co pivní chuťovky? Stánky se sandvichi (y) prodávají i místního herinka s cibulí a v hospodě si můžete pochutnat na lokálním sýru s hořčicí.

Na pivní průzkum Amsterdamu nestačí jeden den. A na týdenní výlet zase průměrný měsíční plat.