Pivo neznamená jen ránu do palice. Jak už jsem zde mnohokrát psal, i výčepní světlé či tmavé může být dobré.

Další výtvor z domácího pivovárku Šušťur v Přívoze jsem ochutnal asi před týdnem. Kolega Oppelt mi jej přinesl v petce. Nemusel ani nic říkat a já to ihned bezpečně poznal. Je to pšenice. Trošičku tmavší barva, jinak charakteristická lehká ovocnost s příchutí do banánu. Co mne však zaujalo nejvíce, byla nezvyklá lehkost tohoto moku. Oppelt se přiznal, že aby zabránil přílišné sladkosti, mok trochu naředil. Výsledkem je osvěžující pšeničňák trochu německého typu, jinak však svébytně originální. Pije se dobře a lze jej vypít bez rizika i větší množství.

Napadá mne však jedna vtíravá otázka: Není tento postup domácí  primitivní formou zhoubné metody HGB? Nebudou v budoucnu homebrewáři vařit jeden hustý roztok a následně jej rozřeďovat na požadovanou stupňovitost? Ve svém pivním muzikálu Únos Heinekena jsem vymyslel přenosné pasterizační zařízení. Věřím, že HGB zůstane i nadále ve vlastnictví nadnárodních chemiček.