Jsou toho plné zprávy. Hrdinný ukrajinský lid povstal proti zlořádné a zkorumpované vládě. V ulicích jsou barikády a politici u koryta dostávají zatím na frak.

Pravda. Bojovat tímto způsobem zrovna za vstup do EU je mírně řečeno neuvážené. Bojující opozičníci prezidenta Janukoviče nevědí do čeho jdou. Nebylo by jim lépe v náručí svého starostlivého ruského bratra s levnější ropou a plynem?

Prozatím pokojné protesty zažívá též Lvov. Toto západoukrajinské město, které dříve patřilo k Polsku je blíže Evropě samo o sobě. Pamatuji na svůj výlet do této destinace v roce 2009. Ve Frýdku Místku jsem nasedl na autobus, který mne zavezl přímo do Lvova. Původně jsem se obával takřka nočního příjezdu do neznámého města. Místní taxikář mne však ochotně vozil po setmělých ulicích a pomáhal mi v tuto dobu najít funkční nálevnu s pivem. Bohužel jsem nakonec skončil na čerpací stanici u plechovky lokálního Pilsneru Oboloň. Pomalu svítalo a do ulic vyrazila armáda metařů, která se ihned pustila do práce. Krátce nato vyjely první ranní tramvaje.

Hospody začaly otvírat o něco později. Hned jsem se seznámil s několika ukrajinskými pivními značkami. Vedle Oboloně to byl třeba chuťově téměř shodný Slavutyč a o něco chutnější výrobek nejspíš z menšího pivovaru s názvem Stare Misto. Ještě téhož dne jsem v centru města objevil minipivovar s názvem Kumpel. Hospůdka poměrně pěkná, leč o poznání dražší než obyčejné lidovky. Pivo poctivé, výživné a hlavně kvalitní uzeniny k zakousnutí. Téhož večera jsem objevil krásnou zaplivanou hospůdku, kde točili výborné pšeničné pivo Černigivske Bile.Tato značka klouzající do hrdla patří od té doby k mým nejoblíbenějším pšeničňákům na světě.

Následující den byl čas navštívit výčep v historickém městském pivovaru, který byl založen již v roce 1715. Stavba moc pěkná, mohutná, členitá a funkčně stylová. K historickým objektům jsou přistaveny už i moderní provozy.  Do samotné restaurace vedou schody minimálně dvě patra pod zem. Šenk je monumentální a krátce po otevření jsem se v něm skoro ztrácel. Pivo však bohužel nebylo nic moc. Ochutnal jsem dva druhy světlého a nakonec i legendární lvovskou (lvivskou) dvacítku porter - bohužel extrémně sladkou. Po cestě na hotel jsem objevil ještě jakési pivo Radomyšl (odpoledne jsem trávil cestováním levnou tramvají a hledáním dalších ukrajinských piv) a večer jsem již disciplinovaně zapíjel Černygivskym Bílým.

Lvov je pěkné město Dá se tam vybrat z poměrně dostatečného množství pivních značek a dojde- li vám slovní zásoba ruštiny (která v této oblasti není zrovna oblíbeným jazykem), můžete se celkem dobře domluvit i polsky.

V Kyjevě je teď i přes mrazy dusno. Věřme, že to demonstranti vládě natřou a současná verze pověstné Oranžové revoluce dopadne dobře pro řadové občany i pro ukrajinské pivo.